Jasoň - 1960
1959 – 60
Rok 15. výročí osvobození ČSR Rudou armádou a 10. výročí založení naší pionýrské skupiny.
Vedení oddílu se ujaly:
Zacharová, Kolínská, Kempenová (III. tř.), Švancarová, Macháčková, Slepánková (IV. tř.), Továrková, Schneiderová, Zdráhalová (V. tř.), Jurů, Jarošová (VI. A), Rösslerová, Wernerová (VI. B.), Kobelková, Skřepská (VII. A), Komárková, Aberlová (VII. B) Kokošková, Dospivová (VIII. C), Janoušková, Ošlejšková (VIII. A), Otruba, Košťál (VIII. B), Valentová, Trundová (IX. Z), Komárek, Kaderka (IX. V).
Jiskry si vzaly na starost:
Nedomanská, Smékalová (I. A), Dostálová, Marková, Fellnerová (I. B), Vacková, Továrková (II. A), Vašková, Hájková, Jašková, Opluštilová (II. B), všechno pionýrky starších ročníků.
Podle Knihy členů jsme měli k 1. září 1959 zapsáno 310 členů. Takové množství se nevejde do auly, proto jsme požádali ZK DIU, aby nám dovolil provést volební shromáždění ve svém sále Stalingradu. Sešli jsme se tam ve středu 23. září ve 14. hod. Sál byl plný, přišli i někteří rodiče. Hlavním bodem bylo schválení plánu na tento školní rok a volba skupinové rady. Plán, ve kterém se počítá s návštěvou s. I. K. Čerepenka z Ukrajiny, hrdiny od Předního Arnoštova, s výrobou a závody Tuziků – skořápek, s vytvořením vzorného oddílu atd.. Program byl přijat bouřlivým potleskem. Potom naši zdravotníci přijali od okresního tajemníka ČSČK šátek sovětských pionýrů.
Do skupinové rady byli zvoleni tito chlapci a děvčata: Skácelová Helena (předsedkyně), Bašná E. místopředsedkyně a zástupkyně oddílu VIII. B, Müller M. praporečník, Kokošková M. pokladník, Glossová Eva hospodář, Kolaříková Zd. kronikář, zástupci jednotlivých oddílů: Jiří Orner (IV. tř.), Jurková M (V. tř.), Kolínská E. (VI. A), Čačík J. (VI. B), Skřepský J. (VII. A), Sadílek L. (VII. B) Brabencová L. (VII. C), Mackerle P. (VIII. A), Kedroutek R. (IX. A), Sicová J. (IX. V).
Po volbě byl poprvé promítán krátký film z prázdninového tábora Sputnik.
27. září v neděli jsme podnikli na oslavu Dne armády společnou brannou hru s žáky vojenské školy J. Žižky v Moravské Třebové. 60 našich pionýrů a pionýrek nastoupilo hned po 7. hod. u školy, aby s vedoucími Továrkem, Ornerem, Šilhanem odešli na horní konec Vísky, kde se setkali se 6 žižkovci, kteří byli přiděleni jako vedoucí jednotlivým desítkám. Všichni naši pionýři byli označeni čísly (plátěná čísla kolem hlavy). V 9,30 zaujali výchozí postavení na potoce Kalině a pak se snažili dostat se nepozorovaní na vrchol Hušáku. Žižkovci ve stejném počtu útočili zase ze severu. Našich se na vrchol dostalo 32, žižkovců 31. Hra trvala do 11,30. Potom jsme sešli pod Hušák, kde čekala vojenská kuchyně. Dostali jsme výborný oběd: polévku, guláš a hrozny. Údolím Kaliny a přes Vísku jsme dorazili domů v 15. hod.
Takovou oslavu Dne armády skutečně nepamatujeme.
V polovině září za pěkného počasí jsme vybírali pro JZD brambory ze 13 ha. O týden později vybírali svazáci, naši vedoucí, cukrovku asi z 10 ha. Udělali jsme kus práce a tak nevadí, že jiná pionýrská činnost trochu uvázla.
Ve dnech 1. – 13. 10. Byly vydávány postupně všem oddílům pionýrské průkazky. Byly vydávány v síni tradic. S. vedoucí pohovořil krátce o jejich významu a přečetl verše sovětského básníka. A. Kulešova Konsomolská legitimace.
Od 1. října se mají zkoušet v naší skupině a na škole zvláštní způsoby mimoškolní práce. Pokus má na starosti s. F. Továrek jako zástupce ředitele. Počítá se s vytvořením zvláštních pionýrských oddílů v družině a v Dětském domově.
4. října ve 14. hod navštívily naše město dvě lidické ženy. Uvítali jsme je kyticemi v sále ZK DIU a pozorně jsme naslouchali jejich vypravování. Večer jsme šli lampionovým průvodem na Červený kopec, kde zatím připravili naši hoši se s. Beranem hranici dříví. Tuto hranici jsme zapálili v rámci tzv. ohňového poselství, které označovalo zahájení spartakiádního roku. Podobná hranice hořela na Horce u Biskupic, na Stráži u Uhřic atd. Potom jsme zažili malé nedorozumění s chlapci ze Zemědělské školy, kteří přehnali své romantické sklony.
Od 20. září do 15. října probíhali u nás soutěže, jimiž se zúčastníme Mezinárodního lehkoatletického přeboru. Účastnili se všichni hoši a děvčata oddílů VI. – IX. tříd. Nejlepší výkony jsou považovány za první rekordy dosažené na novém školním stadiónu a jejich držitelé budou zapsáni do knihy cti. Nadále tam budou zapsáni jen ti naši atleti, kteří tyto rekordy překonají (později i jen vyrovnají).
2. – 3. října byla vybetonována podlaha v budoucích šatnách na hřišti. Zúčastnili jsme se přitom brigádnickými hodinami, 8. října bylo započato se stavbou těchto šaten.
V sobotu 11. října jsme podnikli vycházku na hradisko Mařín za Zadním Arnoštovem. Bylo krásné podzimní odpoledne, stromy byly zbarveny všemožnými barvami. V Zadním Arnoštově ve velkém sadu jsme sbírali poslední švestky a dorance. Na hradisku jsme vyslechli vypravování, jaké a proč zde to hradisko bylo. Na kopci zvaném nyní Partyzán (boj partyzánské skupiny Borkaňuka) jsme vystoupili na rozhlednu, nebylo dobře vidět, i když bylo nebe bez mráčku. Z Jeseníků jsme nezahlédli ani vršek.
4. listopadu se u nás natáčelo pásmo o tradicích naší skupiny se vztahem k jménu O. Borkaňuka, redakce vysílání pro ženy pražského rozhlasu s. Minaříková. K natáčení přijela též s. Broňa Macková z Moravské Třebové, takže jsme znovu slyšeli celou historii partyzánů od Předního Arnoštova a s. I. K. Čerepenka. Pásmo bylo vysíláno v pořadu pro ženy dne 18. listopadu. V prosinci ve vysílání Pionýrské jitřenky, bylo též vysíláno pásmo o naší skupině.
V listopadu probíhala naším městem Štafeta míru a přátelství SSSR.
6. listopadu to byla štafeta dílčí, 17. listopadu štafeta hlavní, vůbec poprvé. Obou štafet jsme se zúčastnili buď jako nosiči, nebo diváci. Zejména hlavní štafeta byla mohutná, nejvíc se nám líbili trubači, kteří ji provázeli.
5. listopadu jsme provedli den sběru. K tomuto účelu měl každý oddíl přiděleny 2-3 ulice. Toto přidělení nám zůstává na celý rok. Oddíly v nich budou provádět sběr, roznášet pozvánky atd.
Od 7. listopadu do 3. ledna 1960 byl soudruh vedoucí pro nemoc mimo službu, činnosti ve skupině bylo málo, ba nebyla skoro žádná, oddíly pracovali normálně.
Během té doby přišel dopis z Otradného v Kujbyševské oblasti SSSR. Pionýři 3. střední školy v něm píší, že o nás četli článek v časopise Vožatyj (lednové číslo 1959) a že by si přáli vyměnit si s naší skupinou prapor a šátky. Odpovědět na tento dopis kladně, to bylo naší první starostí na skupinové radě 7. ledna. Odtud jsme poslali dopis i skupině v Jasině, která nám již dlouho nepíše. Této skupině navrhujeme vyměnit si stuhy na prapor a urnu s prstí od Předního Arnoštova a od pomníku O. Barkaňuka v Jasiňe. Další dopis jsme poslali do Bulharska do města Plevna s. E. Prodanové s prosbou, aby nám zprostředkovala výměnu šátků s bulharskými pionýry. S. Prodanová je dcerou s. Vrbického. Dali jsme zhotovit dvě stuhy (Jednu pro město Otradné, druhou pro Jasinu) s nápisem: Drahým přátelům čs. pionýři skupiny O. Borkaňuka – Věrnost za věrnost, lásku za lásku.
Na této skupinové radě bylo rozhodnuto povolat s. L. Dvořáka z VIII. A za skupinového praporečníka, s. L. Štindla, také z VIII. A za nástěnkáře a vytvořit i štáb Roku pionýrské pomoci. Předsedkyní štábu je skup. hospodář E. Glosová, členy všichni oddíloví hospodáři. Bylo též rozhodnuto vytvořit rozhlasovou hvězdičku, která by jednou až dvakrát měsíčně připravila vysílání pro místní rozhlas.
K 1. lednu jsme odpracovali 8.152,5 hodiny, sebrali jsme 5.863,5 kg papíru, 292 kg kostí, 285 láhví, 28,5 kg barevných kovů a 17 kg pecek. Tím jsme vysoko překročili požadavky Roku pionýrských činů, a splnili jsme je 6 měsíců před termínem. Máme právo, aby na naší škole a Dětském domově zářila rudá hvězda a na náš prapor aby byla připjata další stuha. Přijali jsme závazek, že na počest 15. výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou a 10. výročí založení naší skupiny do konce školního roku sesbíráme ještě 2000 kg papíru a hader, 2000 konzervárenských sklenic, 10 tun železného šrotu a vysadíme 3000 stromků.
Jolku jsme měli tentokrát v sobotu 9. ledna v 15,30. Bylo to proto, že na druhý den naplánoval jolku pro děti zaměstnanců náš patronátní závod DIU a skupinovou jsme již nechtěli odkládat. Soudruzi z patronátního závodu nám propůjčili zdarma sál se vším všudy. Je to od nich velmi pěkné, neboť jinak bychom ani jolku pořádat nemohli. Nejlepší výstup si tentokrát připravil oddíl IV. A. třídy za vedení s. Dokoupilové.
Zima nám v tomto roce celkem přála. Nebyl sice sníh, bylo však dost ledu, hlavně na umělém kluzišti u sokolovny. Chodili jsme tam bruslit a hrát hokej. Chlapci některých oddílů si dokonce vyjednali i zápasy, ale turnaj žádný pořádán nebyl.
Na 23. ledna připadlo 15. výročí zániku partyzánské skupiny O. Borkaňuka.
Toto výročí vzpomenuto krátkým proslovem s. vedoucího ve školním rozhlase. Kromě toho jsme poslali děkovný dopis I. K. Čerepenkovi na Ukrajinu, jedinému partyzánu, který se zachránil. Dostali jsme pěknou odpověď od něj i od jeho syna. Adresa obou: USSR, Čerhaská oblast, Čerhaský rajon, Svidivok, družstvo 1. máje. Dopisy jsme dali za rám a vyvěsili.
V tomto období se u nás projevovala zvýšená péče o pionýrské deníky. Doplňovali jsme si je a zaznamenávali splněné podmínky systému, Co má znát a umět pionýr. Ještě stále však nebylo nikoho, kdo by měl nárok na hvězdičku příslušného stupně.
20. ledna měla svou první schůzku rozhlasová hvězdička: H. Dostálová, R. Jašková (VII. A), Kolínská E., (VI. B), Dostál J. (VII. C), Dvořák O., (VIII. A), Otruba P. (V. tř). První hlášení bylo připraveno na 22. ledna, druhé na 24. ledna pro místní rozhlas. Vysílání bude následovat jednou za měsíc.
25. ledna podnikli pionýři VIII. a IX. tříd zájezd do Olomouce na Operetu I. Dunajevského Bílý akát.
V neděli 31. ledna byl v sále ZK DIU první dětský karneval. Pořádali jsme jej pro naše jiskry a pro děti mateřské školy. Skoro všechny děti přišly v maskách a přivedly si rodiče. Na své si nejvíce přišly při hrách a dětských tanečcích /Kolo, kolo mlýnské, Zajíček ve své jamce, atd./ Vyslechly také některé krátké pohádky. Pořad byl zachycen filmovým kroužkem ZK DIU pro film k 10. výročí založení závodu. Karneval patří k nejúspěšnějším podnikům v této sezóně a v příštích letech bude jistě opakován.
Z programu, který jsme měli připraven na pololetní prázdniny /31. ledna - 7. února/, stojí za zmínku: Den volné tělocvičny /3. února, asi 30 pionýrů, s. Ševčík/, šachový turnaj /ZK DIU s. Mackerle, 4. února/, krmení zvěře /VIII. A., s. Geriš, 2. února/, filmové klubíčko, film Jurášek/ bezplatně, uhrazeno za brigády JZD, 5. února /exkurse do ovčína v Zadním Arnoštově/ s. Berčíkové a Továrek, 2. února, spolupráce s národní školou v Z. A. /lyžařská vyjížďka na Chobyni a Šubířov/ v sobotu 6. února, účast slabá/.
V sobotu 13. února k nám přijela na návštěvu celá skupinová rada skupiny E. Zátopka v Moravské Třebové se svou vedoucí s. Navarovou. Hosté si prohlédli naši síň tradic, besedovali s námi o své a naší činnosti. Slíbili jsme si, že podnikneme nějakou společnou akci, třeba někdy na jaře v Nectavském údolí.
17. února bylo zahájeno školní kolo STM. Nejvíc se přihlásilo recitátorů, takže napřed v IV, V, a VI. A třídě musela být pořádána třídní kola. Podle jejich výsledku bylo přistoupeno k pořádání kola školního. Mělo průměrnou úroveň, některá čísla byla jen osamocená / klavír, harmonika, kroužek/ a nebylo možné je srovnávat. Pochvalu si vysloužil pěvecký kroužek, zejména uvedením trojhlasých sborů. Školní kolo se konalo na oslavu 12. výročí únorových událostí 25. února. Na okresní kolo bylo doporučeno vyslat jen Podlezlovou /VI. tř. báseň Hora Říp/, Evžu Schneiderovou /báseň Jen dál, X. tř. /H. Blumbergovou /IV. tř., národní píseň/.
19. února se konala soutěž ve čtení a překládání ruského textu. Zúčastnili se jí žáci VIII. tříd. Zvítězila M. Vašková a reprezentovala školu v okresní soutěži. Druhé místo obsadila Helena Skácelová.
Koncem měsíce jsme začali sbírat konzervárenské sklenice. Akci zahájil a nejlépe si vedl oddíl VI. třídy. Se sběrem je a bude dost práce, protože občané nedávají sklenice podle vypsaných norem.
Dne 6. března bylo u nás první občanské vítání nových občánků do života. Konalo se v obřadní síni MNV. Pionýrka Galová přednesla na slavnosti básničku. Snad ti malí budou jednou listovat i v naší kronice, zaznamenáváme proto jejich jména: Gambová, Jelínková, Kalandrová.
Odpoledne téhož dne se konala sokolská akademie v sále ZK DIU. Byla ponejvíce předvedena spartakiádní vystoupení. Nejvíce tam bylo nás, pionýrů. Početná skupina pionýrek v krojích měla vlastní taneční vystoupení, nacvičené s. Vrbkovou, která je obětavou cvičitelkou a náčelnicí tělovýchovné jednoty.
8. března, k oslavám MDŽ jsme přispěli takto: Účastí na oslavách závodního výborů MŠLZ – cihelna (14 pionýrů VI. A se s. vedoucí) Vkus (3. pionýrky V. tř. se s. ved.) JZD (9. března odpoledne v ZK DIU, pěvecký kroužek, taneční vložka jako na sokolské akademii). Vlastní oslava byla potom až v neděli 13. března. Tehdy byly odměněny některé maminky odznakem Mateřství. Vystupoval přitom (kromě mateřské školy) náš pěvecký kroužek za řízení s. Hrazdirové. 30 nových pionýrů (z toho 28 III. tř.) složilo slib. Šátky jim vázaly členky Výboru žen, s. Mazalová, Navarová, Gottwaldová, Bystrá.
9. března odpoledne měl besedu oddíl Dětského domova, který si stále dobře vede. Na besedu si pozval s. Kováčika, podplukovníka z vojenské školy v Moravské Třebové, účastníka osvobozovacích bojů. Beseda se konala v rámci plnění podmínek: Co má znát a umět pionýr. Ze skupiny se zúčastnilo 20 pionýrů jako hosté DD.
11. března se konala první schůzka zvláštního oddílu, jehož hlavním posláním je napomáhat vedoucím sledovat život všech pionýrů skupiny, a to i v obvodu sanatoria a přiškolených obcí tj. v Bělé, Uhřicích a Vísce a starat se, aby tento život probíhal stále víc podle pionýrských zásad. Oddíl také bude reprezentovat skupinu, kdykoliv se ukáže potřeba.
Po poradách s jednotlivými oddílovými radami byli do zvláštního oddílu vybráni tito pionýři: Dvořák, Kolaříková, Mackerle, Bašná, Glossová, Hájková, Sýkorová, Slechanová, Vašková, Prudký, Dostál A., Jurková, Dirrová, Kolínská, Lusková, Šumberová, Kolisko (Jevíčko), Skácelová (přehrada), Novotný, Továrková (Sanatorium), Opluštilová (nádraží), Valoušek, Langer (Uhřice), Dočekal, Korbelová, Koukal, (Bělá), Dvořáčková B. (Smolno), Vlachovská, Reichová (Víska). Uvedení se zavázali, že svěřenou funkci považují za věc své pionýrské cti. Souhlasili s tím, že jestliže zklamou důvěru vedoucího a skup. aktivu, mohou být kdykoliv odvoláni a nahrazeni jiným. Podle uvážení skupinové rady je možné zvláštní oddíl rozšířit o další členy.
15. března jsme dostali dopis od Svazu protifašistických bojovníků, krajského výboru v Praze. Děkují nám za výpis z kroniky o partyzánech od Předního Arnoštova a sdělují, že v SSSR žije vdova po s. O. Borkaňukovi a je pracovnicí oblastního výboru Komunistické strany Ukrajiny v Užhorodě. Dále se dozvíme, že kamarádem a spolubojovníkem Richarda Reicha, poručíka, raněného u Bělé (popraven v Brně), byl s. Ing. Jiří Nezval, bytem Praha 1, Nábřeží 1. čs. kyjevské brigády č. 6.
Archivář města Jevíčka s. Ing. Jaroslav Mackerle se obrátil na naši skupinu se žádostí, abychom mu pomohli sesbírat snímky, na nichž jsou zachyceny různé slavnosti v Jevíčku, význačné osoby, stavby a podobně. Snímky se stanou součástí městského archivu. Akce ve skupině probíhala v březnu. Cenné snímky odevzdal J. Pátek (budování koupaliště a jeho otevření ve Žlibkách, snímek Smolenského údolí před stavbou přehrady) nejvíc snímků, celkem 30 odevzdal Pavel Kolínský (oslavy 700. výročí povýšení Jevíčka na město královské).
V tomto měsíci jsme rovněž chtěli zachytit rozsah dopisování se SSSR. Zjistilo se, že je tak rozsáhlé, že je nebude možno podchytit v plné míře. Dopisují si jednotlivci, třídy, skupina. Ještě stále jako odezva na článek Vožatém docházejí dopisy na skupinu se žádostí o sdělení adres. Děvčata VII. B. si hodně píší s děvčaty v Jasině, naše dopisy putují do Moskvy, Tomska, Zlatoústa, Vyborgu, Oděsy, Obninsku atd. Na podzim, až bude otevřen pionýrský klub, bude uspořádán „sněm“ nebo „kongres“ dopisovatelů.
16. března došel prostřednictvím s. J. Prudkého šátek pionýrských vedoucích NDR, dar Veroniky Zörbig, Ralstof, Bitterfeld. Šátek je umístěn v síni tradic, ve vitríně se šátky jiných pionýrských organisací.
Téhož dne Pavla Spáčilová z VI. B. jako první pionýrka na naší škole splnila podmínky svého stupně: Co má znát a umět pionýr. S. vedoucí jí pogratuloval k tomuto úspěchu školním rozhlasem a vyzval ostatní k následování jejího příkladu. Brzy potom následovala Dana Chmelařová, Roma Jašková a M. Jurková.
17. března v 16. hodin, se konala v malém sále ZK DIU beseda z historie naší skupiny. Z magnetofonu byla opakována reportáž ze závodů ložiskáčů, kterou u nás natočil rozhlas Brno, když jsme závod po prvé pořádali. Magnetofonový pásek nám do našeho archivu věnoval rozhlas Brno. Potom byl promítán úzký film 16 mm, na němž je zachyceno otevřené tržiště, návštěva u s. Vrbického, tělovýchovné vystoupení dívek a televizní pořad loňského jara a konečně film z našeho tábora Sputnik. Filmy jsou němé, komentoval s. vedoucí Továrek.
18. března dopoledne se ve dvou pořadech zúčastnili všichni pionýři a žáci od 1. - 10. třídy výchovného koncertu, který pořádalo dechové kvinteto z Brna. Vedoucí orchestru nejprve hovořil o jednotlivých nástrojích, jednotliví členové na ně zahráli sólo a pak všichni společně hráli skladby známých skladatelů. Koncert se všem velmi líbil.
20. března měla být zahájena turistická sezóna tzv. „ turistickou nedělí.“ Sněžilo však a vůbec počasí bylo tak nepříznivé, že tato neděle, kdy se začínají plnit podmínky odznaku 100 jarních km, byla o týden odložena.
22. března promítal filmový kroužek patronátního závodu DIU v rámci oslav 10. výročí trvání závodu svou bohatou filmovou žeň. Mezi jinými jsme tu poprvé viděli i záběry z dětského karnevalu.
23. března jsme blahopřáli Pionýrské pravdě k 35. výročí založení. (Za 14 dní došlo poděkování, stručné, ale upřímné a milé).
Odpoledne ve 14 hodin měly svůj první svátek naše jiskry. Dlouho jsme to odkládali, neboť nebylo možno sehnat plátěné odznaky. Podařilo se to s. vedoucímu teprve až v Praze. Svátek jisker byl pořádán v aule a to s tímto pořadem: Na jeviště nastupovala postupně od 1. A. jedna třída za druhou. Každá předvedla krátký pořad a potom byl proveden slib:
Já jiskra skládám slib,
že se budu učit čím dál líp,
půjdu za svým cílem
stát se dobrým pionýrem.
Soudružky vedoucí připjaly svým jiskrám odznaky. Nakonec byly všechny jiskry pohoštěny sodovkou a keksy. To se jim náramně líbilo, stejně jako pionýrům 3. třídy, kteří ještě nedávno byli jiskrami. Těch našich jisker bylo 60.
25. března pořádala závodní skupina ČSM závodu DIU estrádu pro naše pionýry z VIII. tříd a svazáky. Estráda byla pěkná, veselá a vtipná. Všem se velmi líbila.
26. března se konala slavnostní schůze závodní organizace ROH závodu DIU na počest 10. výročí založení závodu. Shromáždění zaměstnanců pozdravila pionýrka Podlezlová, která se umístila v recitaci v okresním kole STM na prvním místě své kategorie touto zdravicí:
Soudružky a soudruzi, dnes zdravíme vás vřele
za celou školu, jiskry, pionýry, svazáky,
soudruhy učitele!
A nejen pozdrav, my v tomto okamžiku
neseme vám i plnou náruč díků.
Za to, že s námi trpělivost máte,
a ochotně nám ve všem pomáháte.
Za to, že za lásku ze slunečních plátků
nám srdce svá dáváte na památku.
A nejen tento dík, slyšte i naše přání:
Nechť zdar a zdar je stále jenom s vámi.
Nechť dílo ostré vychází vám z brusů,
ať táta mamince může dát sladkou pusu,
zde u nás doma, u sousedů, v zimě, na jaře,
v Moskvě i Pekingu, New Yorku, Ankaře.
Nechť tváře tátů světa jsou jak jeden květ,
ne na deset, leč na sto tisíc let!
Pionýrská skupina dostala na této schůzi za svou spolupráci s patronátním závodem pamětní list a medaili.
V neděli 27. března byla zahájena jarní turistická sezóna. 28. mladých turistů bylo za Opatovicemi a na Smržovci (Ďáblí skalce), kde ještě ležel sníh a cesta po žebříku připomínala tak trochu Slovenský ráj. Vedl s. Továrek. Další mladí turisté v počtu 18 byli u Lipiny (aby povzbuzovali uhřické spolužáky), vedl s. Šilhan.
Odpoledne a večer téhož dne byl promítán barevný film sovětské produkce Kroky beze stop. Je to film natočený podle románu Avdějenka Nad Tisou a přibližuje nám překrásnou domovinu Olexy Borkaňuka, Rachovsko na Zakarpatsku.
30. března se uskutečnila beseda se zasloužilým umělcem V. Růžičkou z Olomouce. Vypravoval zajímavě o začátcích českého divadla vůbec a pak pronesl i několik vzpomínek na začátky svého hereckého života. Škoda jen, že beseda byla slabě navštívena. Nebylo nás na ní ani 40.
31. března byla na Žlibkách provedena zkušební plavba s gumovým člunem. Je to člun trofejní (zůstal zde po ústupu fašistické armády v roce 1945) a skupině jej daroval s. zástupce ředitele A. Orner. Zkouška dopadla velmi dobře. Byly zjištěny pouze tři menší trhlinky, jimiž uniká vzduch. Po zalepení nám člun může ještě dobře sloužit pro všelijaké atrakce na Žlibkách i na přehradě.
1. dubna začala zase práce na hřišti, byl konečně urovnán střed a oset travou. Práci provedl člen JZD p. Novák. Zatím používáme jen dráhy, doskočiště a kurty.
V sobotu 2. dubna byla podniknuta druhá vycházka na odznak „100 jarních km.“ Zaznamenáváme ji proto, že se jí zúčastnilo rovných 50 pionýrů tříd IV. - VI. Jejich cesta vedla přes Zálesí na zříceninu Hrádku u Jevíčka (nad Nectavským údolím, husité), do Nectavského údolí a přes Horku a Biskupice domů. V Nectavském údolí byl „objeven“ kvetoucí lýkovec a ve značném množství i jaterník. Těsně před Nectavou bylo spatřeno i stádo muflonů.
4. dubna přijeli na návštěvu naší skupiny 3 pionýři z první osmiletky v Moravské Třebové. Prohlédli si naši síň tradic, poznamenali si údaje pro hru „Směr Praha.“ Zavedli jsme je také na věž, kde s. Továrek vypravoval o Jevíčku a jeho okolí. Přišlo tam i hodně našich pionýrů a svazáků, dopadlo to tak, že kdosi pootočil hodinami a p. Vrána je pak hodinu musel dávat do pořádku. O několik dnů později si přijeli pro informace ke hře „ Směr Praha“ dva žižkovci ze Třebové.
5. dubna se zúčastnili pionýři a žáci od 3. třídy po 9. základní divadelního představení ve Velkých Opatovicích, které nacvičila tamní střední škola za vedení s. uč. Řehákové. Viděli jsme Drdovy Hrátky s čertem. Divadlo bylo velmi dobře nacvičeno i sehráno. Naši herci nejsou zatím tak daleko. Pochod do Velkých Opatovic se počítal k odznaku „100 jarních km.“
11. dubna došla zásilka z města Otradného, Kujbyševské oblasti, 4. střední školy: Prapor sovětských pionýrů, na který jsme se tolik těšili a o kterém jsme mysleli, že už nedojde. K praporu byly přibaleny tři šátky a několik různých odznaků. Prapor bude umístěn vedle praporu skupiny v síni tradic a bude nám stále připomínat družbu s pionýry sovětskými a jejich příklad. Šátky a odznaky dostanou podle rozhodnutí skupinové rady ti pionýři, kteří si první splnili (splní) svůj stupeň systému: Co má znát a umět pionýr. Téhož dne jsme dostali zprávu, že naše zásilka zůstává ve Třebové a že je potřeba přebalit ji podle platných předpisů. Stalo se a přibalili jsme k ní rovněž šátky a odznaky. Téhož dne došel i dopis z Jasiny. Jasinští souhlasí s naším návrhem na setkání na hranicích v Měsíci přátelství a navrhují vyměnit pionýrskou trubku s praporkem.
Ve dnech 7. – 12. dubna za celkem pěkného počasí byly organizovány brigády k 15. výročí osvobození ČSR s heslem Za vlast ještě krásnější. Provedli jsme úplně novou úpravu (a daleko lepší) malého parčíku před zámečkem, pracovali jsme na úklidu dvora, na zahradě, na Komenského náměstí, svazáci vykopávali příkop na odvodňovací potrubí. Byly také vymyty a připraveny k odvozu sesbírané sklenice celkem 3.500.
Oslavy k 10. výročí založení naší skupiny.
16. a 17. dubna dopoledne (pro školní mládež i z okolí) a 18. odpoledne (pro dospělé) bylo sehráno divadelní představení Záhonová růže ve spolupráci s komisí pro práci s dětmi při ZK DIU. Režii hry měl s. Lutovský, dál se o představení starala s. J. Kubínová a i s. Málková z mateřské školky. Hráli povětšinou pionýři V. třídy, hlavní role obsadili: P. Kolisko, J. Galová, L. Jurková, P. Pinkavová, M. Brázdová, H. Dostálová, P. Otruba, O. Dosedla, J. Dostál, M. Vítková. Hra byla pečlivě nacvičena, bohužel však dospělými málo navštívena.
15., 16., a 17. dubna byla instalována v aule školy výstavka „10 let pionýrské organizace v Jevíčku.“ Hlavním pracovníkem při instalaci byl s. ředitel J. Dostál, pomáhali s. Orner, Továrek, Uxová, Gerišová, Berčíková a dík právě s. řediteli množství nashromážděného materiálu bylo uspořádáno přehledně, poutavě a vkusně. To oceňovali všichni návštěvníci.
Uspořádání výstavky bylo následující (obchůzka začínala od vchodu směrem nalevo): Prapor sovětských pionýrů a dopisy ze Sovětského svazu, korespondence skupiny, diplomy, brigádnická pomoc republice (vše na panelech zapůjčených ZK DIU). Potom byl stůl s deníky, v nichž si naši pionýři vedou záznamy o plnění systému: Co má znát a umět pionýr, a s čtenářskými záznamy osmých tříd. Nad stolem byla veliká vývěska s ukázkami novinových zpráv, protěž a snímek plcha z tábora Sputnik. Na dalším stole byly časopisy a literatura, kroniky, materiály ze závodů (dopisy k ložiskáčům), koutek mičurinců, koutek ručních prací a potom zase panely s materiály vzorné kroniky tábora Kriváň, a fotografický průřez zájmy našich pionýrů. Uprostřed auly byly postaveny dva stany, jeden jehlan a jeden A se vším vybavením, tři druhy polních ohnišť, stál zde stožár a táborovou vlajkou, byly zde ložiskáče a loktuše, v zákoutí lesní stromky.
Výstavka byla otevřena během velikonoc tj. 17. a 18. dubna vždy dopoledne od 9–12 hodin a odpoledne od 14–17 hodin, potom do 21. dubna vždy odpoledne od 14-17 hodin, otevřeli jsme ji ještě v tutéž dobu i v sobotu 23. dubna. Současně byla zpřístupněna i síň tradic. Podle záznamů ji navštívilo zhruba 800 lidí, nejvíce pionýrů. Z hostů uvedeme s. Machaře z KPD Brno, s. Hanuše, okresního školního inspektora z M. Třebové, výpravu víc jak 40 učitelů z Konice, kteří do knihy napsali: „Velmi pěkná a uspořádaná výstava, která může potěšit i náročné návštěvníky.“
Zcela jsme však postrádali zájem patronátního závodu DIU, soudruhů ze Vkusu, MŠLZ aj., ačkoliv byli pozváni rozhlasovou hvězdičkou , plakátem i osobně dvěma členkami skupinové rady. Redakce časopisu Vedoucí pionýrů poslala gratulaci, z OV ČSM Svitavy neprojevil nikdo zájem (pozváni písemně i osobně, sám vedoucí tajemník s. Novák)
21. dubna v 15 hodin bylo konáno slavnostní shromáždění skupiny na počest 90. narozenin V. I. Lenina a 10 výročí založení naší skupiny asi s 90% účastí pionýrů a svazáků školy, učitelského sboru, zástupců pozvaných úřadů a korporací. Shromáždění zahájila předsedkyně skupinové rady H. Skácelová. Hlavní projev pronesl s. vedoucí Továrek. Zhodnotil naše úspěchy za uplynulých 10 let a nastínil směr práce v příštím desítiletí.
S. Koukalová předala odměny ze soutěže čtení ruského textu s. Vaškové a Skácelové, pěvecký kroužek s. Hrazdirové zazpíval několik písní, s. Koukal a Zacharová hráli čtyřručně na klavír, úvodem zpíval kroužek s. Koukala. Píseň práce, na závěr Internacionálu. S písní práce a Internacionálou vystoupili naši pionýři i při oslavě večer v malém sále ZK DIU.
K 10. výročí naší skupiny jsme také sehnali podrobnější údaje o pohybu partyzánské skupiny O. Borkaňuka v našem kraji (s. uč. J. Hampl z M. Třebové na základě protokolů ze soudního líčení v Moravské Třebové po roce 1945): Noc z 21. na 22. ledna 1945. Tehdy přistáli parašutisté na kótě 622 SV od obce Pohledy v 1,30 min. Rozvědka do Pohledů, poplach v obci a parašutisté prchají přes Fürstenwald směrem ke křenovské silnici a k Janůvkám.
22. ledna byly zalarmovány německé policejní a četnické jednotky. Byla svážena kořist: padáky se zbraněmi, zásobami, vysílačkou, tiskovinami. Parašutisté byli pronásledováni po zanechaných stopách směrem k Janůvkám.
Ve 20 hod. večer zpráva, že parašutisté byli v Dolní Rudné v hostinci, nejsou však tam již zastiženi.
23. ledna – prohledávání okolních lesů. Večer dochází zpráva, že parašutisté jsou již ve Šnekově. Od 21 – 22 hod. byli zde u paní Anny Segencové, načež odešli přes protektorátní hranici do Bělé. Zde se zdrželi od 5 hodin v noci u manželů Švancarových.
24. ledna – stopování parašutistů ze Šnekova do Bělé – výslech manželů Švancarových, mučení a zatčení pana Švancary. Parašutisté jsou v lesích za Bělou a Březinami. K večeru přestřelka, parašutista Reich raněn, zajat a odvlečen do školy v Bělé, ostatní pod ochranou tmy prchají zpět do Sudet přes protektorátní hranice.
25. ledna – důlní dozorce Schebele z Janůvek objevil stopy parašutistů u Nové šachty a na jeho udání nastává stopování až do lesa Kraví hora (nyní Partyzán) u Předního Arnoštova. Tam u skalního lomu byli parašutisté obklíčeni a v nerovném boji padli. Na místě zůstalo 7 mrtvých a těžce raněný ruský lékař Ivanov Nikolaj umírá v moravskotřebovské nemocnici. Zachránil se jen náčelník skupiny I. K. Čerepenko.
Zaznamenáváme tento sled událostí právě ve dnech, kdy čekáme návštěvu jediného parašutisty, který to všechno přežil, I. K. Čerepenko, a když se chystáme oslavit 15. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. K desátému výročí skupiny byla vydána naší školou malá knížka s. F. Továrka „Rudé šátky.“ Je to sedm fejetonů, jejímž hrdiny jsou pionýři, bývalé členové skupiny. Dozvídáme se tu, jak jedni z prvních našich pionýrů žili, jak pracovali, jak se bavili. I my to všechno dovedeme, ale už přece jen trochu jinak. V knížce je např. zachycena první jolka, ale kolik jolek od té doby již bylo? A kolik jich ještě bude? Čistý výnos z prodeje knížky (7,- Kčs za exemplář) včetně autorského honoráře má být věnován na provoz našich letních táborů.
Už dva roky nacvičujeme v hodinách tělesné výchovy i mimo ně prostná cvičení na spartakiádu. A protože se spartakiáda valem blíží, jak krajská v Brně, tak celostátní v Praze, přibývá srazů, secvičných a bodování. Taková příprava začala koncem dubna.
27. dubna navštívil naši školu s. Ludvík Kundera z Brna, básník a překladatel. Besedoval s našimi svazáky o německém spisovateli B. Brechtovi (jehož hru Zadržitelný vzestup Artura Ui viděli v Brně) a o německé literatuře. Beseda se protáhla na tři vyučovací hodiny S. Kundera odjížděl velmi spokojen.
28. dubna odpoledne jsme měli besedu v agitačním středisku (ZK DIU) s pamětníky prvních májů v našem kraji. Besedovali s námi soudruzi Laštůvka z Úsobrna (poslanec KNV) a s. Valenta z Jevíčka. Ten vypravoval, jak se kdysi slavil máj v našem městě.
1. května jsme se zúčastnili májové manifestace. Po prvé jsme vedle našeho praporu nesli prapor sovětských pionýrů. Nebylo tentokrát pěkně. Už asi deset dnů je stále chladné, celkem nevlídné počasí. Přesto se sešlo asi 3 a půl tisíce lidí. Projev nebyl zdařilý, protože s. z DIA nedovedli zajistit rozhlas.
3. května navštívili naši školu s. učitelé vojenské školy Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové. Byli přítomni ve vyučování ve vyšších ročnících, prohlédli si naši síň tradic a zařízení žákovského domova.
Dětem mateřské školy jsme opravili plot sadu, postavili starý stan a upravili ohniště. Dali jsme jim i jeden starý kotlík a trojnožku. Výbor žen jim koupil jeden stan nový a tak si mohou hrát na pionýry táborníky.
5. května byl proveden velký jednorázový sběr železa. Den předtím jednotlivé oddíly obešly přidělené ulice, místní rozhlas vysílal několikrát výzvu k občanům. Dnes odpoledne přijela 2 auta (kovošrot Letovice, DIU) a dva traktory (JZD a inseminační stanice), ke každému byl přidělen s. učitel a několik svazáků a už to začalo. Vozilo se až do večera, byly naloženy 3 vagóny, asi 23 tun. Peněz, které dostaneme, bude použito na tábor.
6. květen patřil našim jiskrám. 60 se jich shromáždilo k poledni u školy, přijel velký autobus a vezl je do Brna. Tam navštívili ZOO na Mniší hoře (Bystrc) a potom ve velkém sále Typosu představení divadla Spejbla a Hurvínka Ztracený medvídek. Zájezd se všem velmi líbil.
7. května dopoledne navštívili naši žáci od VII. tříd (a několik vybraných ze VI. B) představení Čapkovy Matky v podání našich ochotníků (z učitelského sboru hráli s. Mikula a s. Prudký). Představení jsme navštívili v rámci oslav osvobození ČSR RA. Po představení se konala manifestace na náměstí za účasti pracujících zdejších závodů. Promluvil s. zást. ř. A. Orner. Po manifestaci byli položeny věnce u hrobu rudoarmějců na místním hřbitově a delegace, v níž bylo hodně pionýrů a několik svazáků, odjela na hřbitov za Vísku. Tam s. Koukal ze Smolna vytruboval slavnostní fanfáry, byly položeny věnce a ke shromážděným promluvil s. A. Valenta.
8. května večer i přes nepříznivé počasí se konal lampionový průvod po Okružní ulici s cílem na náměstí. Tam byl potom asi během půl hodiny odpalován velký ohňostroj. Podobný jsme v Jevíčku ještě neviděli, však byl také pořízen nákladem asi 6000 Kčs.
9. května ráno hrozilo, že bude pršet. Přesto se nás sešlo u školy celkem 50 v čele s s. ved. Továrkem a několika dospělými občany. Vydali jsme se k Přednímu Arnoštovu a byli jsme tam krátce po 9. hodině. Z Bělé přišlo také na 20 pionýrů se s. Kobelkovou a s. Šulou. V Předním Arnoštově se shromáždilo obrovské množství lidí. Průvod, jehož čelo tvořily dva naše prapory, se odebral ke hrobu partyzánů skupiny O. Borkaňuka a měl ve svém středu jediného žijícího člena této skupiny s. I. K. Čerepenka ze Svidivostoku na Ukrajině a jeho zachránkyni, s. B. Mackovou z Moravské Třebové. U hrobu byl slavnostní pořad. Hovořil s. Jeřábek z Moravské Třebové, krátký projev pronesl s. Čerepenko. Odpoledne téhož dne se konala velká mírová manifestace v přírodním amfiteátru na Cimburku. I tam byl přítomen a hovořil s. Čerepenko, potom vystupovaly soubory, jednak z Protivanova, jednak z Valašska. Této manifestace se zúčastnili též zástupci naší skupiny.
10. květen bude patřit k nejslavnějším a nejradostnějším dnům naší skupiny. Uvítali jsme ve svém středu toho, o němž jsme tolik slyšeli a jenž je živým svědectvím hrdinských činů sovětského lidu, partyzána I. K. Čerepenka. Krátce před 8. hodinou jsme se shromáždili všichni před budovou školy. Silnice byla s obou stran uzavřena. Na schodišti byl instalován rozhlas. Na schodišti uvnitř budovy byl připraven špalír nejlepších pionýrů. Od mateřské školy přijíždí auto, z něhož vystupuje, ozdoben odznakem čsl. sovět. přátelství, s. Čerepenko. Potlesk, volání zdaru a slávy nebere konce. M. Müllerová předává s. Čerepenkovi kytici, předsedkyně H. Skácelová mu váže pionýrský šátek. Vítá jej s. ředitel Dostál a zástupce s. Orner. Hosté přicházejí na schodiště, kde jsou přítomni s. učitelé, výbor svaz, skupiny, skup. rada, pionýři z Moravské Třebové. Slova se ujímá s. Továrek. Hovoří rusky a česky, zdůrazňuje význam návštěvy s. Čerepenka a nakonec mu tiskne ruku a objímá jej. Znovu propukají nadšené ovace a s. Čerepenko je dojat k slzám. Potom odchází vzorným pionýrským špalírem s celým svým doprovodem do Síně tradic. Tam mu předává s. M. Vašková náš dar: Obraz Hraniček, tam, kde se na sklonku války skrýval. Obraz je dílem akademického malíře Františka Strážnického z Moravské Třebové. S. Čerepenko se zapisuje do Kroniky k trase pochodu své skupiny naším krajem. Zápis zní:
Я, Черепенко Иван Кырылович оставляю на память Ьесь школе этот ьостортеный и большой рагостный день Ьеликой ьстречи.
Já, Čerepenko Ivan Kyrylovič, zanechávám na památku celé škole v tento vzrušující a nejradostnější den velký pozdrav. Bylo to 10. 5. 1960. Byl jsem velmi spokojen. S. Čerepenko se též zapisuje do kroniky pionýrů z Biskupic, Moravské Třebové, s. vedóucí mu vysvětluje význam naší síně tradic. Naši pionýři zpívají národní písně; S. Čerepenko zahrnut kyticemi se ještě zastavuje u vývěsky se svým portrétem a dopisy a pak obklopen pionýry vychází opět před školu. Než přijíždí auto s. Ornera, prochází se, nadšeně pozdravován před nastoupenými třídami.
Potom odjíždí za Vísku, kde zanechává na hrobech svých krajanů kytice, a odjíždí směrem za Bělou, kam zatím odjelo 40 našich a 20 třebovských pionýrů. Ve škole jsme navštívili místnost, kde byl mučen spolubojovník I. K. Čerepenka, por. Reich (byl tam ještě původní stůl), za Bělou jsme se zastavili u zbořeniska bývalé pazderny i u lesa, kde byla přestřelka s fašisty. Zajeli jsme až nad Pohledy, k místům, kde partyzáni seskočili. Odtud jsme se přesně ve 12 hod. vrátili do Jevíčka na oběd. Ten se konal na záložně a za naši skupinu se jej zúčastnil J. Čačík a za svazáky s. Zemánková. Přitom s. Strážnický nakreslil portrét s. Čerepenka a věnoval nám jej na památku i s jeho vlastnoručním podpisem. Odpoledne navštívil s. Čerepenko některé místní obchody, závod DIU, pivovar a pak ještě JZD Jaroměřice. Měl mít prodloužen pobyt u nás o týden, z týdne se však staly jen 3 dny, a tak jsme se už marně těšili, že mezi námi stráví ještě jedno půldne, jak bylo slíbeno. Stejně však jeho návštěva učinila na nás hluboký dojem a vryla se trvale do naší paměti.
My však jen neoslavujeme, ale snažíme se být hodni svého jména i prací. Od 1. ledna do 15. května jsme odpracovali 5.680 hodin (úprava města, okolí školy, zahrada), sebrali jsme 5. 426 kg papíru a hader, 421 kg barevných kovů, 422kg kostí, 27 kg pecek a 194 lahví. O sklenicích a železe je záznam na jiném místě. Závazek k Roku pionýrské pomoci republice jsme vysoko překročili už k 1. 1. 1960, uvedená čísla jsou tedy všechna navíc.
V sobotu 14. května podniklo několik chlapců a děvčat z nižších oddílů vycházku za Vísku v rámci získávání odznaku 100 spartakiádních jarních km. Provedli tam tzv. otevírání studánky, to znamená, že studánku řádně vyčistili a připravili na léto. Na zpáteční cestě vyčistili studánku v Gydle.
V týdnu od 16. do 21. května, pokud bylo příznivé počasí, věnovalo se 16 pionýrů nácviku „tajného“ turistického čísla pro místní spartakiádu. Nacvičovali hlavně ve Smolenském údolí.
22. května proběhla místní spartakiáda. Zúčastnili jsme se v plném počtu. V průvodu pochodovalo a pak v závěru vystoupilo těch 16 turistů se svým číslem, které se velmi líbilo. Bylo předvedeno všestranné použití stanového dílce. V průvodu i na nástupy hrála letos dechová hudba. Při cvičení nás podpořily i okolní tělovýchovné jednoty. Nejvíc bylo cvičenek s červenými míčky. V dalším týdnu, skoro do 29. května probíhaly u nás maturity, chodilo se na brigády (řepa) a tak jiné pionýrské práce se mnoho neudělalo. Chystal se už prázdninový tábor. V neděli 29. května většina členů skupiny byla na okrskové spartakiádě v Městečku Trnávce. Na začátku června vyšla ve St. pedagogickém nakl. V Praze kniha s. Továrka Z jiskry plamen, ve kterém jsou zachyceny nejlepší zkušenosti z naší skupiny během 10 let.
Ve dnech 2. – 5. června byla krajská spartakiáda v Brně. Za školu a skupinu se zúčastnilo této spartakiády 24 chlapců BPPOV, 32 děvčat s červenými míčky, 24 dorostenek a 48 chlapců za doprovodu 7. s. učitelů. Poznali jsme dobře, co to vlastně spartakiáda je. Cvičení krásné, ale také oběti, připravenost snášet horko i déšť. Někteří z nás nastupovali za bouře, na rozblácenou plochu obrovského nového stadionu Jana Švermy. Ale nakonec jsme se vraceli spokojeni. Do Prahy na dny mládeže pojedou chlapci BPPOV (jedna dvanáctka) a dorostenky.
Vzhledem k II. celostátní spartakiádě byl stanoven konec školního roku na 18. června. Po krajské spartakiádě jsme ještě hodně vypomáhali na polích JZD, v pondělí 12. 6. jsme sbírali mandelinku bramborovou. Na sanatoriu jsme ještě sesbírali a připravili k odevzdání několik set konzervárenských sklenic. Turisté, kteří vystupovali na místní spartakiádě, podnikli dne 14. VI. výlet do Javoříčka, kde byly zpřístupněny nové jeskynní prostory. Byli na cestě od 4,15 do 20,15 hod. (vlak Jevíčko – Jesenec a Nectava – Jevíčko) užili veselí a nakonec poznali, že i jen posolený suchý chléb chutná výborně.
12. června se konal v 7,15 poslední seminář vedoucích v tomto školním roce. Týž den skládali v síni tradic dva pionýři slib, první nositelé hvězdiček ze systému: „Co má znát a umět pionýr“ dostali šátky sovětských pionýrů (z města Otrjadnyj) a odznaky, 12 pionýrů dostalo odznaky 100 spartakiádních jarních km. Byl odeslán pozdravný dopis s. Čerepenkovi.
Odpoledne bylo poslední zasedání skup. rady, které bylo přípravou na důstojné zakončení školního roku, na prázdniny i zahájení školního roku příštího. Uplynulý rok byl rušný, bohatý na události, takže dlouho zůstane v našich vzpomínkách.
