Jevíčko - 2007

HISTORIE JEVÍČSKÝCH LETNÍCH TÁBORŮ NA SLOVENSKU

U zrodu myšlenky pořádat letní tábory stál angažovaný učitel, vlastivědný pracovník, publicista, zanícený turista a průkopník pionýrského hnutí FRANTIŠEK TOVÁREK. Z historických pramenů je zjištěno, že již v roce 1950 se vypravily děti z Měšťanské školy v Jevíčku na putovní tábor. Byly to však krátkodobé pobyty zaměřené zejména na pěší turistiku. Např. v roce 1950 po Martinských holých s názvem Stezkami bojů. V roce 1953 nastala změna. Padlo rozhodnutí uspořádat stálý tábor někde na Slovensku. Jako příznivá lokalita byla vybrána Malá Fatra přesněji Zázrivská dolina. Je to místo na východní straně tohoto pohoří poblíž obce Párnica pod horou Osnica (1363 m. n. m.). Z dochovaných fotografií je vidět, jak táborový materiál putoval po železnici a pak se přepravoval povozy na místo určení, jak vypadaly stany a jak se vařilo. Dokonce se dochovala fotografie (jako jediná odjezdová z té doby) z jevíčského vlakového nádraží. Tábor měl příznačný název pro tuto lokalitu, jmenoval se JÁNOŠÍK. Stejně tak, i tábor v roce následujícím. 

Pak nastal jakoby proces přibližování se k Bobrovecké dolině. Následovaly tábory Partyzán v Lubochňanské dolině, Zbojník v Revúckej dolině, Protěž a Kriváň v Ráčkovej dolině a v roce 1959 Sputník v Janské dolině. Rok 1960 byl dalším zlomem v historii táborů. Spolu s profesorem Prudkým se František Továrek vydávají hledat novou lokalitu pro další tábor. Z Nízkých Tater si to namíří přímo přes Liptovský Mikuláš do doliny, kde svítí v lese jakýsi velký bílý flek. Byl to opuštěný vápencový lom. Letní tábor Jasoň. Provázely ho komplikace, protože spolu s táborníky nedorazily jejich věci. Vagón, který se měl připojovat za "osobák" se někde zatoulal. Nezbývalo nic jiného, něž noc přečkat v seníku.

V Bobrovecké dolině začala další etapa táborů. Do roku 1969 na různých místech v dolině a od roku 1970 pod mohutnými smrky mezi dřívějšími rekreačními zařízeními MIER a PRIEMSTAV. Výjimku tvořil rok 1991, kdy se Priemstav napojoval na čistírnu odpadních vod, a tábor jsme museli přesunout na louku. Základní ideovou myšlenkou byla příroda a hory. Prosazovala se hesla jako důvtip, otužilost, odvaha. Táborníci si museli připravit dřevo, aby kuchyň měla čím topit, umývali se v horské bystřině, dováželi si vodu ze studánky, podnikali výpravy do hor, učili se různé cviky s přírodním nářadím, vařili na ohništi a hráli spousty her.

František Továrek odcházel do důchodu v roce 1976. To však neznamenalo ukončení táboření. Někdy kolem roku 1980 přebírá žezlo hlavního vedoucího Zdeněk Bombera - učitel na Základní škole v Jevíčku a Továrkův žák. Až do roku 1981 býval kolektiv dětí rozdělen na dvě poloviny koedukované (chlapci a děvčata) a věkově prostupné (mladší starší). Při hrách soutěžili většinou tyto dvě skupiny proti sobě. Takto rozdělenému kolektivu byly přizpůsobeny nejenom hry, ale i celkový program tábora. V roce 1982 nastala pedagogická změna v programu tábora. Děti byly rozděleny do čtyř družin a objevila se tzv. CELOTÁBOROVKA s názvem VÝSTUP NA BABKY. Hry se postupně zdokonalovaly. V roce 1987 bylo téma "celotáborovky" Cesta na tábor. Ve spolupráci s panem učitelem Továrkem a zručným kreslířem Mirkem Weigelem jsme vytvořili zajímavé dílo. K význačným bodům u cesty na tábor pan učitel vyhledal pověsti, různé příběhy a Mirek pak vše ztvárnil na velký arch papíru. Děti se tak dozvěděly, jak to bylo s nešťastnou láskou na hradě Strečno, proč je Kriváň křivý, jak zkameněly tři ženy na Babkách a kdo to byla Liptovská Mara. Byla to změna v programu a hned na poprvé se ujala.

Dalším takovým zlomem byl rok 1991. Byli jsme nuceni přesunout tábor na louku. Pohnulo se jakési táborové soukolí a v roce 1992 došlo k výměně vedení tábora. Základní škola přerušila kontakt a jediným organizátorem a pořadatelem se tak stal Pionýr Jevíčko. Začala nová éra v duchu hesel: Slunci, horám, mládí, vlajce. Více jsme se soustředili na obnovu táborového inventáře. Podařilo se nám postavit pět nových stanů s dřevěnou podsadou (původně bývaly totiž maskáčové jehlánky na dřevěných podsadách z krajinek). Před rokem 1969 v táboře Mier rušili stany a nabídli je jevíčským pionýrům. Jsou to takové kovové skládanky, ale praktické (používáme je dodnes). Na popud hygieny jsme zkonstruovali druhou latrínu, nechali jsme na ně ušít nové umyvatelné celty, na kuchyni se objevila sedlová střecha s novou celtou, stejně tak i nová celta u nádobí, dokoupili jsme tři prostorné stany pro 5 táborníků a začali jsme obnovovat vybavení kuchyně. Stále však čekalo na svou rekonstrukci to nejdůležitější, bouda, ve které je po celý rok inventář uložen. Byla postavena kolem roku 1961 a oprava střechy byla provedena v roce 1993. Bouda sice stojí, ale zub času hlodá a hlodá. Rozhodnutí postavit novou boudu padlo začátkem roku 2003. Po důkladném vyhodnocení situace s úřady a průzkumem možností dodávky materiálu a spolupráce řemeslníků se začalo pracovat na projektu nové boudy. Zajišťovat stavbu na vzdálenost 300km je poněkud složitější. Tady jsme připravily plány stavby a rozpis materiálu a na osobním jednání s majiteli pozemku jsme dohodli připravení základových patek, dodavatele stavebního dřeva a odvoz. Stavěcí četě se povedl husarský kousek a za čtyři dny se podařilo boudu postavit.

Po revoluci v roce 1989 jsme s tábořením nepřestali. V červenci se svého posledního tábora zúčastnil i František Továrek, který v lednu roku následujícího umírá. Na jeho počest se tábor v roce 1992 jmenuje FR. TR. Dalším překvapením bylo rozdělení republiky. Než se člověk nadál, jezdil do zahraničí. Pasy, výměna slovenských korun, přejezd přes hranice a pomalu se měnící legislativa. Začali jsme plavat ve vodách neznalých. Jeden, druhý, třetí tábor a vše jsme se naučili. Pasy jezdili ze Svitav vyřizovat do Jevíčka, Agrobanka nám hlídala slovenské prostředky, navázali jsme kontakty s novými lidmi na slovenských úřadech. Díky tomu jsme poprvé v historii dostali povolení od odboru životního prostředí na 5 roků. Vzhledem k tomu, že naše táborová kuchyň stojí na žluté turistické značce vedoucí z Jalovce, měli jsme přehled, jaký příliv turistů je do Západních Tater a jaké jsou národnosti. Majitelé pozemků-Urbárské společenství Bobrovce, vystřídalo čtyři předsedy a čtyři výbory. V táboře Mier se střídali různí nájemci, většinou z maďarského pohraničí, tábor Priemstav zprivatizoval podnikatel z Bratislavy. Starosta obce Bobrovec však byl takovou stálicí a po revoluci zůstal. Doba se trochu mění a tak určitou závislost na okolních zařízeních máme. Hygiena se ptá, odkud bereme vodu, vozíme si sebou namražené maso a to musíme někde uložit, když je špatné počasí je potřeba děti vykoupat v teplé vodě. Už z těchto důvodů musí být mezi námi dobré sousedské vztahy.

V roce 1995 navštívila náš tábor skupinka místních občanů, kteří zastupovali organizaci PAX CHRISTI SLOVAKIA. Požádali nás o zapůjčení tábora na příští rok. Slovo dalo slovo a dobré myšlence se překážky nekladou. Jedním z účastníků tohoto druhého turnusu byl i ředitel SeVaKu v Liptovském Mikuláši Ing. Trizna. Na rok následující měli Pax Christi domluvenou jinou základnu a tábořiště by po prvním turnusu zelo prázdnotou. Objevila se myšlenka co tak uspořádat vodárenský tábor. A byla tu nová tradice. Děti zaměstnanců SeVaKu a děti zaměstnanců VHOS, a.s. Moravská Třebová. Tato tradice trvala 9 roků, než děti odrostly. Aby toho nebylo málo, oslovili nás v roce 2003 pionýři z Okříšek u Třebíče. Přišli o tábořiště a na Slovensku ještě nikdy nebyli. Po dva roky tábořili také v Bobrovecké dolině a tak na našem tábořišti probíhaly tři turnusy.

V posledních dvou letech jsme se vrátili k původnímu táborovému modelu. Jeden turnus a dost. Zájem o tábor stále trvá, byť dochází ke generační výměně dětí. V Bobrovci po posledních komunálních volbách došlo ke změně ve vedení obce a tak jsme tedy navázali nový oficiální kontakt mezi Jevíčkem a Bobrovcem. Letošní tábor byl táborem návštěv a tak na kávu dorazil i Vašek Kotek z Divadla Járy Cimrmana.

Ing. Roman Müller, hlavní vedoucí tábora a starosta Města Jevíčka