Jánošík
1953

Jánošík - 1953

1952–53 7. října 1952 jsme na počest Dne armády provedli hlídkový branný závod pionýrů. Byly v něm především orientační prvky (chůze podle mapy aj.), ale i další prvky turistické činnosti, čili to, co se začalo oficiálně propagovat až někdy v roce 1957. Ani o „čistých“ orientačních závodech nebylo tehdy ještě potuchy. A tak můžeme směle říci, že tento náš závod byl zas prvním svého druhu v ČSR, nový zásadně svým pionýrským duchem. Jak jsme toho dosáhli? Především volbou trasy. Vedla z Jevíčka přes Žlibka, Vísku, Přední Arnoštov ke hrobu partyzánské skupiny Olexy Borkaňuka, kde každá hlídka pokládala kytice, potom k Zadnímu Arnoštovu a přes Kostelík zase do Jevíčka. Spojili jsme závod s myšlenkou brannosti, s partyzánským odkazem, se jménem naší skupiny. Kontroly byly: U věže (měření), na Žlibkách (střelba ze vzduchovky), na cestě za Vískou 2 x (orientace mapy, odhad vzdálenosti směrem na Chornice), na tábořišti u Kaliny (stavba stanu a zakládání ohniště – přepalování motouzu), na konci lesa (šplh na laně přes roklinu) u hrobu partyzánů (každá hlídka také musela povědět, co o nich ví), u Zadního Arnoštova (hod kamenem do mezikruží) a u kostelíka (první pomoc). Favoritem závodu tehdy byla hlídka, kterou vedl Pepík Werner (Jaroš, Širůček, Geriš, Řehoř), vyhrála však hlídka vedená Jendou Pospíšilem z Uhřic (Komárek, Hruda, Kohoutek, Honzírek). O tomto závodě je podrobný článek v časopise Tělesná výchova mládeže r. 1952 č. 12 a ještě po letech vysílal na jeho podkladě povídku brněnský rozhlas (pořad Pionýrskou stezkou 18. září 1958), - „První místo.“ Na podzim jsme se zúčastnili jako vždy početnou delegací vzpomínkové tryzny na hřbitově sovětských zajatců u Vísky. K výročí revoluce jsme se zúčastnili Štafety míru a přátelství SSSR (pravidelně každý rok). Lyžařský zájezd, organisovaný v druhém týdnu března směřoval tentokrát na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš. Vystupovali jsme v Polubném – Kořenově. Měli jsme krásné slunné počasí. Chlapci byli ubytováni zvlášť spolu s chlapci z Moravské Třebové ( vedoucí s. Remta) a Jaroměřic (vedoucí s. Vystavěl), naše chlapce vedl s. Továrek. Děvčata se s. Vrbkovou byla ubytována asi 2 km odtud blíže trati. Terény zde byly krásné a nabízelo se nám i mnoho poznatků. Viděli jsme jednak filmovat film „Komediant“ (podle Olbrachtovy novely Bratr Žák) s Vojtou a Peškem. Byli jsme se také podívat v Harrachově na exhibiční skoky akademických mistrů světa Melicha a Lenemajera, zabrousili jsme na jedné túře až nad Paseky, dějiště Raisových Zapadlých vlastenců. Na zájezdu nás zastihla zpráva o úmrtí s. prezidenta Gottwalda. Spolu s brněnskými školami jsme uspořádali večerní vzpomínkovou slavnost. Když jsme se vraceli domů, byl právě den pohřbu. V rovině před Hradcem Králové vlak zastavil, sirény houkaly a my jsme stáli v tichém zamyšlení. Na 1. května 1953 jsme připravili účastníkům manifestace a divákům překvapení. 25 chlapců se obléklo do turistického, měli krátké kalhoty, zelené košile a barety, a samozřejmě pionýrské šátky. V průvodu pochodovali pevným krokem „v plné polní,“ to znamená s batohy, stany, kotlíky, zkrátka jako na putovní tábor. Vpředu nesli transparent „Kdo putuje, vlast miluje.“ Stejné překvapení jsme připravili divákům tělovýchovného vystoupení na Žlibkách. Tam jsme nastoupili podobně a převedli jsme stavbu stanů, rozcvičku a různé táborové hry (závody na chůdách, nošení vody v kotlících, schovávaná ve stanech a podobně). Vystoupení se neobyčejně líbilo a byli jsme pozváni na okresní tělovýchovný den do Moravské Třebové. Pro špatné počasí se zájezd neuskutečnil. Na začátku června 1953 navštívil naši skupinu redaktor Pionýrských novin s. Jeřábek. Účelem jeho návštěvy bylo připravit s námi jedno číslo Pionýrských novin s námětem prázdninové činnosti. Toto číslo vyšlo 25. června s velkým titulem „Než léto zavolá“ a s podtitulem „Vyprávění o skupině, která se připravuje na putování.“ Zprávy a vzpomínky tam mělo několik našich pionýrů (J. Werner, J. Širůček, J. Geriš, Fr. Továrek ml., J. Kozák aj.) V prvních třech týdnech měsíce července 1953 byl uskutečněn náš první stanový tábor, a to v Malé Fatře na Slovensku. Nespokojili jsme se s běžným typem tábora, nebo nějakým napodobením starých táborů skautských. Chtěli jsme přijít s něčím originálním, co tu ještě nebylo a co by přispělo k vysoké úrovni pionýrských táborů. A tak dík úsilí s. vedoucích se zde podařilo spojit název tábora s jeho výchovným i vzdělávacím obsahem. Tábor jsme nazvali Jánošík a kolem tohoto názvu jsme soustředili všechnu naši činnost, od znělky (EJ, mosel by to chlap byť, čo by ma chcel zabiť) přes hry (Jánošíkův poklad) a pověsti (Jánošík a Hrajnoha na Púpově a Rozsutci) po táborové ohně. Ostatně je o tom celá knížka – Hvězdy nad táborem. (STN 1955). Tábor byl asi 5 km od Párnice v dolině Velká Lučivná, která odbočuje z doliny Zázrivské. Místo bylo velmi krásné, dokola samý les a samá hora, samá zbojnická a partyzánská zkazka. Účastníci se dobře seznámili se slovenským lidem a jeho prací. Poznali práci na salaších, těžení dříví a chov lesní zvěře. Po stránce polytechnické bylo využito všech možností. Účastníci si uvědomovali, že co si neudělají, to nemají. Kdo chtěl mít nějaké pohodlí, musel si je sám pořídit od stavění stanů, vnitřního zařízení, kuchyně až po houpačku a chůdy. Bylo bohatě využito místního folkloru. Účastníci se naučili několik místních písní (Za Párnicú je dolina, Keď já nemám v tej Párnici frajera atd.), i tance. Bylo využito námětů přírodopisných a zeměpisných, byly sbírány rostliny i brouci a motýli, bylo podniknuto mnoho pěkných výletů (Rozsutec, Oravská přehrada, zámek), několik besed u táborových ohňů (myslivec, účastníci povstání). Byl to tábor zkušební, který nám ukázal další nepřeberné bohatství pracovních možností v tomto směru. Tábora se zúčastnila nová „turistická směna“, hoši a děvčata, kteří později byli základem mnohých podniků a dobrými oddílovými vedoucími (Hebelka, Fr. Továrek, Ritter, Smékal L., Hájek, Svojanovský atd.). Tábor vedli: Továrek Fr. st., Vystavěl K., Bubeník St. (Víska), Valenta J., jako kuchařka byla na táboře s. Hublíková z Jaroměřic. Tábor financoval ONV v Mor. Třebové. Pionýrskou skupinu v tomto školním roce vedl student Jaryn Zezula. Pro všechny naše podniky měl vzácné pochopení a vždy je podporoval s. ředitel Eduard Kouřil.
2018-konec-tabora-041-1808105654_thumb.jpg
08.08.2018

Aktuální informace

8.8.2018 Doplněny poslední fotografie z konce tábora. Vzhledem k tomu, že od úterý...