Bouda
2015

Bouda - 2015

Jevíčské náměstí-pátek-24.7.2015-19:00 hodin. Od restaurace Vesmír přijíždí autobus společnosti MMM Tour, který přiváží děti z letního tábora v Bobrovecké dolině. Je prázdný. Ujišťuji rodiče, že všichni v dolině do autobusu nastoupili a loučili se tradičním: “Jako z Babek ovce vrátíme se do Bobrovce“. Není to poprvé a tak všichni očekáváme, kterou ze šesti uliček se pestrobarevná skupina přiřítí na náměstí. Byla to Třebovská. Vyložit věci, poslední nástup a loučení táborníků, které bývá vždy slzavé. Letos jakési intenzivnější. Letní tábor Bouda jevíčských pionýrů v duchu hesel slunci, horám, mládí, vlajce. V letošním roce to bylo heslo vlajka. Je to určitá symbolika k tradicím, prostředí, lidem, zvykům. Bouda je také symbol. Slouží k uskladnění věcí a celý rok nám je střeží. Ta stará byla postavena někdy v roce 1961. Existuje jeden barevný diapozitiv, kde je zachycen pan učitel Loubal se spolupracovníky při sestavování kostry boudy. V současné době používáme ještě jednu boudu, kterou parta stavěčů postavila v roce 2003. Je to mistrovské dílo zručných řemeslníků, kteří v Bobrovecké dolině zanechali svoji stopu. V roce 1960 „objevil“ Bobroveckou dolinu František Továrek. Na letním táboře v Jánské dolině roku předešlého vystoupili táborníci na horu střežící Liptov z jihu. Autenticky je situace popsána v knize Prázdniny na táboře. Ono se při pohledu z Poludnice hezky řekne: „Nu, co myslíte, kam asi zase za rok? Že by někam támhle pod Babky? A tak v červnu roku 1960 se Lapin, Blešťan a Zubr vypravili do oblasti Bobrovecké doliny kde nachází na vyvýšeném místě loučku ideální pro letní tábor a studánku s pitnou vodou. Co více si mohli přát. Přespali pod smrky a na druhý den vyřídili všechny formality potřebné pro povolení tábora. František Továrek by se 29. 9. 2015 dožil 100 let. V letošním roce se podařilo objevit materiály, kdy se již od září roku 1945 angažoval ve skautském hnutí v Jevíčku spolu s bratry Šťastným, Hodinou, Kopuletým, Novotným a dalšími. Svoje zkušenosti pak v lednu roku 1950 překlopil do Pionýrské organizace. Toho roku v létě se uskutečnil jeden z prvních putovních pionýrských táborů v republice po Martinských holích. Za celou dobu nebyl odkaz pana učitele přerušen. Několik posledních roků se účastníky tábora stali jeho pravnuci Patrik a Dan, kteří žijí v Anglii. Letos jim to nevycházelo ve škole, ale na poslední týden přijeli a Patrik se zapojil do táborového života. Jejich mamka Romana, dědeček František, teta Vlasta a bratranec od maminky Richard se přijeli opět po roce za námi podívat. V rámci výstupu na Babky (1566 m. n. m.), přečetl Rudik Beran úryvek z díla pana učitele: „Hle planou staré stráně, slunko se usmívá. Není nic ztraceno. Slyším hrát smířlivý hymnus. Upíjím z číše poznání podané. Mládí se vrátí zas, vrátí se kolikrát v dětech vlastních i cizích, jež sebe rozdáme. Vše začalo zabíjačkou, kdy: „Na Barvířské to zas kviklo…“. Stavěcí četa si poradila s dvěma čuníky. Tandem Honza Vošlejšek a Lukáš Zapletal měli v poledne oba kousky rozbourané a pak jsme v klidu dovařovali. Celá střední Evropa byla nadmíru prosluněná a tak se na stavění spalo pod širákem. Juniorka stavění byla letos posilněna na 5 členů. Táborníci dorazili v úterý kolem druhé. Přepravu zajišťovala společnost MMM Tour s novým luxusním autobusem a řidičem Milanem Žůrkem. Někteří rodiče se ptaly, zda příští rok poletíme letadlem. Dětí bylo méně než loni a tak jsme měli jen 4 družiny (loni 5). Každá družina měla svého vedoucího: Tomáš Muller, Helenka Neuerová, Filip Jeniš a Jan Muller. V kuchyni byl opět osvědčený tandem Jitka Pavelková a Terka Vašíčková. V letošním roce hodně oslabila koruna proti euru, takže při kurzu 28Kč/EURO jsme většinu trvanlivých potravin vezli z domu. Mimo to jsme měli 18,5 l jahodové marmelády a 12 sklenic domácí paštiky. Zdravotní dozor opět zajišťoval Martin Bušek, který jako čerstvý otec si odskočil do Bobrovecké doliny s tím, že v příštím roce již pojede s celou rodinou. Počasí bylo opravdu luxusní. Takové pamatuji ze sedmdesátých let, kdy jsme z tábora přijížděli jako černoušci. Táborový kolektiv se rychle sehrál díky poměru 30 starých táborníků a 12 nových a tak první víkend se vyrazilo na Babky. V táboře zůstali jen tři marodi. Prodlouženou túru na Sivý Vrch absolvovalo 21 táborníků. Děti se v táboře učili různé dovednosti. Dvě bych chtěl však vyzvednout a to je stavba moderních stanů Koleman, kdy při večerní soutěži ve stavbě s jednou baterkou byl rozdíl mezi první a poslední družinou jen 14 vteřin. Druhou dovedností bylo rozdělávání ohně. Každý člen družiny si vyzkoušel tuto disciplínu a čtyři nejlepší, včetně malého Tobiáše Kryla, zapalovali slavnostní oheň, který postavil Martin s klukama. Letošním zpestření tábora byl nafukovací člun. Táborníci skotačili na Jalovčance a na vodní nádrži nad Bobrovcem. Další túrou byl výstup v Nízkých Tatrách a to na nejvyšší horu Ďumbier (2043 m. n. m.). Vize byla taková, že táborníci se z tohoto vrcholu dostanou na Poludnici, odkud pan učitel v roce 1959 uviděl Bobroveckou dolinu. Osud tomu však nechtěl. Díky dolině plné lopuchů a ztrátě turistické značky na Tanečnici (1681m. n. m.) táborníci sešli z hřebenu dříve k horárni pod Bystrou. Odtud jsme se již auty vrátili do tábora. Túra to byla ale suprová. Jako každoročně náš tábor navštívil pracovník TANAPu Milan Ballo z Bobrovce, který nás zase překvapil. V loňském roce vydal knihu Divočina pod Salatínom a v letošním roce nám promítl zbrusu nový film o monitoringu medvědů v Tatrách. Medvědi v posledních letech dostávají elektronické obojky a tak je zmapovaný každý jejich krok. Při této příležitosti jsme domluvili přespání na košarisku. Je to koliba pod Ráztokou (1948 m. n. m.), která je uzpůsobená jako útulna. Pro děti to byl zážitek vidět noční svítící Liptov a nebe plné hvězd. V letošním roce jsme měli opět hodně návštěv. Každá pamatovala na naše táborníky a tak jsme na svačinu měli koláče, štrůdly, bábovky no prostě papačka. Vzpomínali jsme s Lubkou Dostálovou, jak její maminka z Ružomberoka pomohla panu Továrkovi udržet tábor v naší dolině. V osmdesátých letech byl problém se zásobováním obyvatel Liptova a tak ze 42 táborů došlo k redukci na dva. Jaroslav Foglar na Podbanském a František Továrek v Bobrovci. Celým táborem se prolínala celotáborová hra, která měla název také bouda. Družiny soupeřili mezi sebou a každou chvíli bylo pořadí jiné. Konečné pořadí bylo takové: 1. červená 2. zelená 3. žlutá 4. modrá (vedoucí jsou uvedeni výše). Velice pozorně jsme sledovali meteoradary, protože dva roky zpět jsme zmokli a vše se muselo dosušovat. Předpověď na čtvrtek byla opět špatná, tak jsme za ostrého sluníčka vše prosušili a schovali již ve středu. Sluneční konzerva je sluneční konzerva. Táborníci přespali jednu noc pod širákem a druhou v táboře Mier. Po celou dobu tábora panovala pohoda a každý si to užíval. Stačí jedna personální změna a tábor je jako víno. Každý z táborů, které jsem od roku 1992 vedl, byl nějakým způsobem výborný, ale ten letošní hodnotím známkou 1+. Celá ta organizace je kolektivní dílo a tak bych chtěl poděkovat všem spolupracovníkům za výbornou spolupráci. Vše je o ekonomice a tak bez sponzorů nebo nezištné pomoci bychom těžko tábor organizovali. Dík patří Městu Jevíčku, Hanácké zemědělské společnosti, Keraxu, SaM, Instalatérství Bidmon, Regamu, Rabbitu a všem těm nezištným.

Ing. Roman Müller, hlavní vedoucí tábora

bouda-2015-logo-1507190325_thumb.jpg
2018-konec-tabora-041-1808105654_thumb.jpg
08.08.2018

Aktuální informace

8.8.2018 Doplněny poslední fotografie z konce tábora. Vzhledem k tomu, že od úterý...