Baníkov
2009

Baníkov - 2009

BOBROVECKÁ DOLINA 2009

Již po 49. se uskutečnil letní tábor v podhůří Západních Tater. Jmenoval se Baníkov, v duchu hesla: Slunci, horám, mládí, vlajce. Podle této symboliky se každý rok jmenuje tábor jinak. Když slunci tak Paprsek, když horám tak právě Baníkov, když mládí tak Úsměv a když vlajce tak třeba Vlajka. Tři desítky dětí z Jevíčka a blízkého okolí strávili začátek prázdnin v srdci Liptova. Název tábora byl takovou výzvou pro zdolání stejnojmenného vrcholu měřícího 2178 m.n.m. Celý tábor však nejprve vyrazil na vrchol Babky, který dominuje Bobrovecké dolině a není tak vysoký. Úplně stačí k tomu, aby si každý vyzkoušel svoje síly. Ti zdatnější pak Baníkov zdolali.

Táborníků bylo letos o něco méně, ale o to lepší byl jejich tvůrčí kolektiv. Velice pozitivně lze hodnotit skutečnost, že se mezi dětmi začínají objevovat muzikanti a navíc jsou schopni skládat i svoje originální písně. A tak na ty naše táborové jako je Jarina nebo Pepin navázal „Jeřábek“. Dokonce se mladá generace vrací k hanáckým lidovým písničkám a tak Hode bele, hode bodó znělo tatranskou přírodou. Poslední hanácká táborová bela „Karel s Karlem v kocheni…“.

Mezi návštěvníky se objevila i rodina Dostálových z Jevíčka. Hlavně paní Lubka vzpomínala, jak její maminka, která pochází z Ružomberoka, pomáhala panu učiteli Továrkovi v osmdesátých letech tábor v dolině legislativně udržet. Sem tam se přijedou podívat i bývalí vedoucí, kteří v dolině prožili svoje mládí. Letos to byla třeba Kačka Smékalová. Úplně náhodou se v Bobrovci objevil kamarád fotograf Peter Ertl z Bratislavy a nafotil přes 360 portrétů dětí, které budeme mít k dispozici. Na blízké parkoviště chodil na návštěvu medvěd. Naštěstí si oblíbil odpadkový kontejner. Skoro každé ráno po něm zůstávali roztažené odpadky daleko do lesa. Po dohodě s ochranou přírody a starostou Bobrovce jsme se snažili medvědův nepořádek uklízet. Později se kontejner zamkl, ale hladný „maco“ utrhal plechové kryty.

Z hlediska poznání je důležité se vracet do historie a tak již v loňském roce jsme s Pavlem Vykydalem hledali místo, kde v roce 1953 tábořil František Továrek s jevíčskými dětmi poprvé. Projeli jsme Zázrivskou dolinou směrem od Párnice, ptali jsme se ve vesničce Lúčivná a Biela, ale nikdo si na tábor jevíčáků nevzpomínal. V osmdesátých letech byl na Liptově problém se zásobováním obyvatelstva a tak letní tábory se v té době omezily na úplné minimum. U Pribyliny na říčce Belé zůstal tábořit Jaroslav Foglar se svými hochy z legendárního oddílu Dvojka a František Továrek zůstal v Bobrovecké dolině. Ještě v roce 1993 jsem si s Jaroslavem Foglarem dopisoval. Měl jsem takovou představu, že bychom jejich tábor navštívili a společně vyzkoušeli táborové dovednosti dětí. Bylo již pozdě. Pan Foglar předal žezlo mladším a jejich táboření se díky vznikající dančí oboře přesouvalo zpět na zlatonosnou Sázavu. V letošním roce jsme opět museli žádat Obvodní úřad životního prostředí v Liptovském Mikuláši o povolení tábořit na další rok. Byli jsme úspěšní a tak máme do roku 2012 klid. Legislativa se stále mění a zpřísňuje.

Dobré zázemí v dolině máme hlavně díky lidem, kteří na Liptově a zejména v Bobrovci žijí. Za pana učitele Továrka to byl tehdy předseda Místního národního výboru pan Emo Komoráš a za nás od roku 1990 starosta Miroslav Kusý.Ten svoje místo opustil při posledních komunálních volbách v roce 2006. Ve funkci ho nahradil Ladislav Sedlák, se kterým jsme také navázali srdečný vztah. Je až kupodivu, že za celých 49 roků nikdo nebyl z Bobrovce jen tak v Jevíčku. Až v loňském roce se vraceli horolezci bobroveckého oddílu James z výstupu na Sněžku a v podvečer, když projížděli přes Moravskou Třebovou uviděli ceduli Jevíčko a odbočili. Strávili jsme přátelský večer na chatě ve Smolenském údolí.

Pozdravit naše kamarády přišli i sousedé z okolních chat. Smrkovým lesem zavonělo pravé bobrovecké hriatuo.

Aby mohl tábor fungovat hned od začátku je potřeba určitá příprava. To zajišťuje „STANMONT“ společnost s vrčením omezeným. Je to po většinou sdružení taťků, kteří do Bobrovce jezdili jako děti a pak jezdili nebo jezdí tábořit jejich děti. Podmínky se hodně změnili. Dříve stačilo, když dva vedoucí Zdenek a Pavel si k sobě vzali tři táborníky, sedli na osobák do Brna a rychlíkem Košičanem s odjezdem ve 22:58 se přepravili do Liptovského Mikuláše. Autobusem do Jalovce a pak pěšky. Jediné co jsme sebou vezli byly klíče od Boudy. Všechno co by mohlo zmoknout muselo zůstat schované, až do příjezdu táborníků. Zažila se totiž tradice, že tábor začíná vždy první úterý o prázdninách a trvá 18 dnů. Se stavbou tábora je to složitější. Vozíme totiž více věcí, než se vozilo. Autobus Mirka Matochy bývá plný a tak na stavění vezeme skoro všechen materiál. Hlavně maso. Od roku 1995 jsme si začali na tábor dělat zabíjačku. Systém jsme za ta léta propracovali téměř k dokonalosti. Váhové balíčky přesně na jídla, polotovary na pomazánky, polévky, svačiny. Akorát je někdy obtížné maso z mrazáku dostat ven. Vše samozřejmě bývá pod odborným dohledem veterináře. Našim dvorním řezníkem je Sláva Kolářů a pod jeho vedením zabíjačky organizujeme. K jeho sedmdesátinám mu přejeme vše nejlepší.

V letošní roce nám pomohl Martin Pazdírek a tak oběma chlapům patří dík.

V posledních letech se nám podařilo hodně obnovit táborový inventář. Postavili jsme v dolině novou boudu na jeho uložení, nechali jsme ušít nove celty na kuchyň a latríny, používáme 5 nových dřevěných stanů, ale hlavně se nám díky Městu Jevíčku podařilo zrealizovat 18 nových celt za což mu patří dík. Ty staré, někdy z roku 1960 schovali stovky táborníků, ale zub času je již narušil. Naše město v Bobrovci každý zná. Zeptáte se v Informačním centru v Liptovském Mikuláši: Jevíčko? Áno, bohousky voní horou. Velkoobchod Verex nyní CBA- dobré deň- prijeli jevíčkári. Na hygieně- v Jevíčku budě všetko v pozadku. Deník Liptova-jevíčkári priviezly kolató hanáčtino a v Bobrovci a na Urbáru-vitajtě priatělja.

No a co euro? Maturita z počtů. Slovensko stanovilo konverzní kurz 30.126, nám se podařilo nejlépe vyměnit za 26.01. Ve spoustě obchodů došlo k zaokrouhlení směrem na horu. V obchodech je stále uvedena slovenská cena zboží, ale přesto je to těžká orientace. Sem tam se objevila akce a tak jsme třeba mléko s 1,5 % tuku kupovali za 8,44 slovenských. Stále jsme napojeni na velkoobchod s potravinami a zeleninou a tak cenový rozdíl mezi cenami u nás není markantní. Jinak nejmrňavější mincí je cent. Kam se hrabou naše staré desetníky.

Práce hlavního vedoucího a starosty není jednoduchá. Odpovědnost za vše je kdekoli. Ale díky moderním technologiím se dá řízení města zvládnout i na dálku. Ráno, když se roztápěla kamna v táborové kuchyni jsem se připojoval na internet a vyřizoval poštu, která automaticky chodila na moji seznamovou adresu. Pokud byly věci akutní, řešili jsme je přímo přes mobil. Zcela normálně mám na mobil nastavenou funkci, že jakékoli hlášení od Hasičského záchranného sboru chodí jako SMS mě. Výjezd našich hasičů 15.7.2009 jsem věděl v 19:51 hod. Pak následovalo řešení situace. Oba dva místostarostové Ing.Bušina a Ing. Staněk byli přímo účastníci zásahu a s oběma jsem byl ve spojení. Do pohosti byl zapojen i vedoucí ČOV pan Doležel a Petr Kadlec s bagrem. Možná, že jsem měl ve vzdáleném Bobrovci více informací, něž někteří občané v Jevíčku. Situace ve Žlibeckém potoku byla alarmující, ale případný příliv vody do Smolenské přehrady mohl mít pro město dalekosáhlejší dopad, a to jsme monitorovali.

Ing.Roman Müller, hlavní vedoucí tábora a starosta Města Jevíčka

p7020052-1709085315_thumb.jpg
2018-konec-tabora-041-1808105654_thumb.jpg
08.08.2018

Aktuální informace

8.8.2018 Doplněny poslední fotografie z konce tábora. Vzhledem k tomu, že od úterý...