Protěž
1957

Protěž - 1957

1956–57 Tento rok bychom mohli nazvat rokem spolupráce s rozhlasem. Soudruzi, kteří mají na starosti pořady, vysílané z Brna vždy ve čtvrtek od 17.00 do 10.30 hod. vysílali už předtím některé črty a reportáže s. Továrka, které vznikly na podkladě naší činnosti, ale letos k nám zajeli třikrát a natáčeli přímo na místě pro Pionýrskou stezku. Dne 12. října se konal večerní orientační závod hlídek. Start byl v chatě ve Smolenském údolí, cíl rovněž. Trasa byla poměrně krátká. Vedla k silnici a od strážního domku vzhůru k pomníku letců, potom k pomníku padlých za napoleonských válek, k hotelu Eden, k Loubalově chatě v lese pod sanatoriem a pak přímo k chatě na tábořišti. I úkoly byly celkem snadné. Luštění morseovky, poznávání souhvězdí, určování obce podle světel, hledání objektu (chaty) potmě. Závod měl za úkol prověřit orientační smysl pionýrů za ztížených podmínek. Počasí bylo velmi příznivé, byla dobrá viditelnost, na které hodně záleželo (orientace podle hvězd). Závod nás poučil o tom, že i jednoduché věci dopadnou někdy složitě. Některé hlídky za měsíční noci nedovedly najít pomník z napoleonských válek, ačkoliv ve dne k němu trefí hravě. Některé hlídky uměly odříkat, jak se určí sever podle Severky, ale prakticky nedovedly najít na obloze ani ten Velký Vůz. Závod probíhal od 19. hod. (odchod od školy v 18. hod.), skončil před 20. hod. (to už jsme byli doma). Zúčastnilo se jej 12 hlídek chlapeckých a jedna dívčí. Vítězná hlídka ve složení Košťál, Štindl, Petr získala 53 body, na druhém místě byl Rozlar, Ritter, Sedláček s 50 body, odvážná děvčata Rösslerová, Aberlová, Komárková se s 22 body dostala na 11. místo. I tak však zasloužila pochvalu. Pořadatelé a rozhodčí: s. Továrek a Müller, na kontrolách s. ved. Továrek ml., Hebelka Vl., Ritter J., Hájek J., Jarošová Jitka, Alena. Podrobnosti o tomto závodě jsou v časopise Tělesná výchova mládeže r. 1957 str. 318. 18. října proběhl v naší skupině slavný závod „ložiskáčů.“ Někteří naši chlapci si totiž dělali takové jednoduché vozíky z opotřebovaných ložisek. Těmto vozíkům se začalo říkat „ložiskáč.“ A aby se chlapci ještě víc pocvičili v ruční práci i v obratnosti, byl vyhlášen závod. A na ten závod přijeli soudruzi z brněnského rozhlasu a průběh natáčeli. Škoda jen byla, že pro nepříznivé počasí závod nemohl probíhat, jak byl původně naplánován, se slavnostním nástupem, slibem závodníků atd., že mnoho muselo být vypuštěno. Ale i tak, když přestalo pršet, sešlo se závodníků i diváků hodně. Závodilo se na Okružní ulici IV (kolem Žlíbek), start byl u Novákových. Silnice byla se svolením dopr. ref. ONV pro dopravu uzavřena. Závodilo se, kdo nejdál dojede, a pak hlavně ve slalomu na čas. To byly na silnici naznačeny branky a těmi se muselo projíždět. Závodníků se sešlo celkem 30. První místo obsadil Dřímalka Zdeněk ze VI. A třídy časem 13,1 vt. (trať asi 50 m), o druhé místo se dělili Müller Petr a Skřepský František časem 14,1 vt. Z dalších závodníků uveďme ještě Hebelku M. (VI. B), Dvořáka VL. (V. tř), Skřepského Ant. (V. A.),Kedroutka B. (VI. A), Šeránka Ant. (V. B.) a Ludvíka Kindla (V. A.), který budil obecnou pozornost zvlášť upraveným ložiskáčem. Závody byly potom vysílány z Brna v pořadu Pionýrskou stezkou a z Prahy v pořadu Pionýrské jitřenky, i rozhlasem po drátě. Poté se hrnuly na naši skupinu dotazy, co to ty ložiskáče vlastně jsou a jak si je vyrobit. Odpověď a náčrt jsme museli cyklostilovat a rozeslat asi na 70 míst. Nejen u nás, ale na mnohých jiných místech potom rachotily zvesela – ložiskáče. Podrobnosti viz čas. Vedoucí pionýrů r. IX (1957) č. 3. Hlavní vedoucí závodu a startér s. Továrek, měřiči s. Binka, Müller, Vrbková, zapisovatel s. Kovařík, služba: oddíloví vedoucí (jako u večerního závodu). 28. dubna 1957 sehráli naši pionýři ve spolupráci se závodním klubem DIU hru nositele Řádu práce, hlavního redaktora vysílání pro děti a mládež čsl. rozhl. v Praze Karla Koláře „Bzunďa a Brunďa.“ Režii hry měla s. B. Vášová, tance s dětmi, jichž účinkovalo přes 100, sestavila a nacvičila s. J. Vrbková, krásnou výpravu navrhl a vytvořil s. J. Dostál. Závodní klub obstaral velmi pěkné kostýmy. Hlavní roli Bzundi a Brundi vytvořili pionýři IV. třídy Ladislav Prudký a Antonín Dostál. Hra byla pečlivě nacvičena a těšila se živé pozornosti naší mládeže i dospělých. Autor, který byl přítomen, vyslovil se o výkonech našich mladých herců velmi pochvalně a neobyčejně také hodnotil práci vedoucích. Celý průběh hry zachycoval reportážní vůz čsl. rozhlasu z Brna a za týden potom vysílal z tohoto podání obsáhlé úryvky. 1. května jsme nastoupili v plném počtu k prvomájové manifestaci. Tentokrát jsme však měli i svůj alegorický vůz. Představoval naše radostné mládí a naši práci v míru. Na voze byly všechny hlavní postavy hry „ Bzunďa a Bruňda“ ve svých kostýmech a kolem vozu potom jako nějaký pohádkový pestrý koberec byli umístěni všichni ostatní účinkující. Dne 3. července se konal po druhé cyklistický terénní závod na paměť letců. Průběh závodu byl opět natáčen čsl. rozhlasem a vysílán v pořadech Pionýrské stezky. Reportáž mluvil známý sportovní hlasatel s. Zouhar. Trasa byla tentokrát poněkud delší. Od jevíčského pomníku vedla po hrázi přehrady na Opatovice, odtud do Jaroměřic, a potom teprve po staru k pomníku a přes Hék do Jevíčka na Žlibka. Kontroly byly: Na první odbočce ze silnice, u lípy na tianglu, na silnici za Jaroměřicemi, na mostě na biskupické silnici, poslední úsek byl na Žlíbkách (jízda obratnosti). Hlavní rozhodčí s. Továrek, na Žlibkách s. Müller a Binka, na kontrolách soudruzi Ritter, Leischner, Továrek ml., Hebelka, Hejný, Schneider, Mackerle, Sedlák, zdravotní služba s. uč. Elblová a Kubínová. První místo obsadila hlídka č. 11 (Turek, Staněk, Heger – 70 b), druhé hlídka č. 6 (Mackerle, Bareš, Dvořák – 68 b), třetí hl. č. 7 (Mikula, Slavíček, Ritter – 63 b). Při jízdě obratnosti zvítězil Ritter časem 28,6 vt., druhý byl Heger z 28,8 vt., třetí Turek se 29,1 vt. Vítězové byli odměněni knihami a bonbony. Zahájení závodu bylo slavnostní: Nástup a slib závodníků, dopis pí Tučkové (viz zápis z min. roku), všechny hlídky měli kytice. Ty pokládali u pomníků. Tábor jsme v tomto roce měli zas o kus dál, to znamená blíž Tatrám. Tentokrát jsme nejeli ihned, 1. července, ale až za týden, i domů jsme přijeli o týden později. Zkušenost nám však ukázala, že je lépe jeti hned, když skončí školní rok. Tábor se jmenoval Protěž a byl umístěn na začátku Ráčkové doliny v Liptovských holích na katastru obce Pribyliny. Pozemek patřil pribylinskému JRD, s nímž jsme velmi dobře vycházeli (dovoz, mléko atd.) Poblíž tábořiště byl pramen velmi dobré minerálky (Medokýš), panorama uzavíraly vysoké Otrhance. Znělka: Tábor má květu jméno, myšlenka květu tvar – míru zdar. V našich hrách, v četbě a zábavách tedy převládla tematika květin a vysokých hor. Tábor se vyznačoval tím, že stále pršelo a rostly houby. Ne a ne dostat se na pořádný výlet. Až jeden se nám podařil a nazvali jsme jej „Velký pochod.“ Konal se 20. července a překonali jsme na něm 7 hor vyšších než 2000m. Postupovali jsme Ráčkovou dolinou (u Ráčkových ples jsme byli jednou odpoledne), Gáborovo zadkem na Bystrou (nejvyšší hora Liptovských Holí, 2250 m), potom po hřebeni Blyšť, Klín, Končistá, Hrubý vrch, Jakubina, Otrhance a přímo dolů do doliny. Kdo tento výlet vydržel, to už byl nějaký turista! (bratři Staňkové, Turek, Lexman, Irma Jetschinová atd.). 22. července jsme se pokusili zdolat Baraněc, ale omylem jsme vystoupili k Jamnickému plesu a pro déšť jsme se museli stejně vrátit – byl to „mokrý pochod.“ 26. července jsme si zajeli autobusem a vlakem do Demänové. O táboře je obsáhlý článek v časopise Vedoucí pionýrů X. uč. 6. a v německém časopise Der Pionierleiten 1958/6 (Im Lager Edelwiss.) Vedoucí: F. Továrek, J. Dostál, J. Prudký, Továrek ml., Hebelka Vl., Lexmanová T. Vogtová P., Korcová A., Fleková, Kulišová Zd. Ve dnech 2. – 9. srpna se konal putovní tábor Zbojnickým chodníčkem. Pochodová osa: Podbrezová, Bystrá, Trangoška, chata Hrdinů SNP (1. noc), Ďumbier, M. Gapel, Čertovica (2. noc), Homolka, Priehybka (3. noc), Vápenica, Orlová, Kráľova Hola (4. noc), Teplička (5. noc), Čierny Váh, Liptovský Hrádok. Cíl: Poznat bájemi opředenou a lidovými písněmi opěvovanou zbojnickou Královu holu. Táborem (vedl s. Továrek) byl splněn starý „dluh“ Nízkým Tatrám. Po jeho uskutečnění můžeme říci, že na celém asi 80 km dlouhém hřebeni Nízkých Tater od Hiadelského sedla po prameny Hnilce není místa, jehož by se nedotkla noha jevíčských pionýrů. O táboře vysílal reportáž čsl. rozhlas Brno v pořadu Pionýrskou stezkou, je o něm článek v časopise Za krásami domova roč. III. č. 12 i ve Vedoucích X. /8. Na Protěži už s námi nebyl s. J. Müller. Přijel na poslední tři dny. Zúčastnil se kursu dálkově studujících a po prázdninách nastupuje na místo učitele v Třebařově. Odchází natrvalo z vedení naší skupiny. Jeho stručný životopis je tento: Narodil se 4. ledna 1931 v Jevíčku. V pěti letech onemocněl a léčil se do 12 let, do té doby skoro vůbec nechodil. Vychodil obecnou a měšťanskou školu (hlavní) školu v Jevíčku, v letech 1945 – 50 absolvoval zdejší gymnázium. Potom vstoupil na vysokou školu zvěrolékařskou v Brně, ale pro obnovenou chorobu studia hned v 1. semestru přerušil. Pracoval potom v komunálním podniku jako mzdový účetní a v n. p DIU jako plánovač. Funkci skup. vedoucího na naší škole (září 1953) přijal s perspektivou státi se učitelem. Soudruh J. Müller byl u pionýrů velmi oblíbený, nebyl však v práci důsledný a vytrvalý. Málo pozornosti věnoval dětskému aktivu a vedoucím. Žádná z větších akcí nevznikla z jeho iniciativy, platně však při nich pomáhal. Jeho koníčkem byla entomologie. Na táborech vždy vedl kroužky tohoto druhu.
2018-konec-tabora-041-1808105654_thumb.jpg
08.08.2018

Aktuální informace

8.8.2018 Doplněny poslední fotografie z konce tábora. Vzhledem k tomu, že od úterý...