Jánošík
1954

Jánošík - 1954

1953–54 Do nového školního roku jsme vstupovali za změněných podmínek. Byla provedena školská reforma a v našem městě vznikla jedenáctiletá střední škola. Ředitelem se stal s. Jaroslav Dostál, který má pro práci pionýrské organisace neobyčejně pochopení a účinně jí pomáhá. Když například navštívil druhý prázdninový tábor (též Janošík v Malé Fatře), stal se sám nadšeným táborníkem a na dalších táborech už dělal hospodáře. Zástupcem ředitele zůstal s. Eduard Kouřil. Pionýrská skupina dostala do čela stálého skupinového vedoucího s. Jendu Müllera. Začátek nového školního roku a života naší nové školy je u nás spjat s budováním nového moderního velkého hřiště. Vedle starého nevyhovujícího hřiště jsme dostali přidělen pozemek na rozšíření a hned jsme se pustili do práce. Byl přenesen plot, odstraněny keře a začal se srovnávat terén. Tehdy jsme netušili, s jakými potížemi bude to všechno spojeno, že zde budeme pracovat houževnatě 5 let a že otevření nového hřiště bude možné až někdy k 10. výročí PO. Ale je tomu tak. V tomto školním roce jsme se pokusili vydávat cyklostylovaný školní časopis Hlas pionýrů. Nevytrvali jsme a vyšla jen dvě nebo tři čísla a v nich se ještě odráží hlavně činnost turistické družiny oddílu VIII. B, která napsala i národnímu umělci Petru Bezručovi, aby mohla nést jeho jméno. Dostali k tomu i písemné svolení. Došlo nám blahopřání příslušníků útvaru Pohraniční stráže z Hrušovan k vánocům a novému roku. Odpověděli jsme na ně takto: Milí soudruzi, dostali jsme vaše blahopřání k vánocům a do nového roku. Mile nás překvapilo a potěšilo. Připomnělo nám, že zatím co my zde u nás skoro uprostřed Moravy klidně žijeme v práci a zábavě, stojíte jako předsunutá stráž na našich hranicích a bdíte. V každé roční i denní době, za každého počasí střežíte klid naší práce a naší radosti, hodni tradice slavných Chodů a Portášů, o nichž tak rádi čteme a besedujeme. Jsme vám za to vděčni a slibujeme vám, že se vynasnažíme dobře prospívat nejen v naukových předmětech, ale že budeme i pilně cvičit v tělocvičnách, na hřištích a v terénu, aby z nás vyrostli dobří obránci vlasti, vaši následovníci. Nejlepší z nás rozšíří i vaše řady (stalo se po čase, např. Josef Piták). Buďte hodně zdrávi! Přejeme vám krásnou pohodu u novoročního stromku. A po celý rok nechť je vám v odpovědné službě posilou naše láska, láska všech československých dětí a občanů. Pozdravujeme vás společným heslem: „Neprojdou!“ 23. dubna 1954 bylo v naší skupině oslaveno 5. výročí založení PO. Promluvili na něm jednak s. R. Hrabálek, a s. Mojtán, zástupce ČSM. Pořad zpestřil kulturní soubor ŠS ČSM, a pásmo našich oddílů, které se vztahovalo k tradicím skupiny. Mnoho pionýrů složilo toho dne slib, po němž byly zazpívány hymny ČSR a SSSR. Potom následovala veselice. V předvečer 9. května jsme se hromadně zúčastnili Běhu vítězství. Start byl na Komenského náměstí (u věže), v místech, kudy často v minulosti pochodovala spřátelená ruská vojska a kde naposled za rušných událostí r. 1945 prchali fašisté před vítěznými prapory Rudé armády. Na počest této události jsme proběhli Okružní ulicí, a to podle věkových stupňů, jedni čtvrt města (dívky ml.), další půl města (dívky st. a hoši ml.), tři čtvrtě města (hoši st. a ženy), celé město (muži ml.). Tento běh konáme tradičně každý rok. Větších zajímavých podniků v tomto školním roce nebylo, protože jejich organizátor s. uč. Továrek byl příliš zaneprázdněn dojížděním do Prahy na schůze komise ministerstva školství pro turistiku mládeže. O prázdninách v prvních třech týdnech července se konal opět tábor se jménem Jánošík. Měl obdobný význam jako tábor předešlý, chtěli jsme jen navštívit místa, která jsme nepoznali loni a chtěli jsme prohloubit „jánošíkovskou“ tematiku. Bylo to sbírání a ověřování zkušeností pro další léta. Tato důkladná příprava se našim vedoucím dobře osvědčila. Opět jsme podnikli výstup na Rozsutec, jindy jsme byli ve Štefanové, výtahem jsme jeli na Kriváň, kolem Mojžíšových pramenů a Šútovských vodopádů jsme se dostali do Kralovan, vlakem do Párnice a pěšky do tábora. To byl největší výlet. Na přehradě a na Oravském zámku jsme tentokrát nebyli. Vystoupili jsme však ještě na Kečku, toulali jsme se podél Oravy atd. V knížce Pochodem v chod je z tábora povídka „Na hlídce.“ Jaké v nás a našich přátelích zanechával tábor dojmy, o tom na příklad svědčí dopis Bohdany Čaplovičové z Párnice: „ V mene skupiny Pavlíka Morozova při národnej škole v Párnici vás všetkých pozdravujem. Mnoho vecí si stále pamätám, ktoré sa mi stále v mysli pletia. (Mnoho vecí) například: Keď som prišla do tábora, boli ste mi všetci verní a slušne ste sa ku mne chovali. Preto vám aj odpíšem. Stále si spievam piesne, ktoré ste ma naučili.“ Nebo zde je kousek dopisu Jána Mičíka F. Továrkovi ml.: „Dostal som Tvoj dopis 16. septembra. Práve v ten deň som prvý raz odpovedal a dostal som jedničku. Bolo to ze zemepisu. Na druhý deň som odpovedal s fyziky a dostal som zase jedničku. Jako ty začínáš tento školní rok? Tvoju výzvu na súťaženie v prospechu s radosťou prijímám. Prajem ti v ňom mnoho úspechov.“ Některá přátelství zde navázaná trvala dlouho. Ještě v roce 1957 přijel například do Jevíčka Milan Čaplovič, aby navštívil Jarku Tillera a pozdravil „staré“ párnické táborníky. Tábor vedli: Fr. Továrek, J. Müller, J. Valenta, (vystřídal po 1. týdnu J. Prudkého), Áša Korcová, M. Pořístková, M. Staňková, kuchařka M. Hublíková.
2018-konec-tabora-041-1808105654_thumb.jpg
08.08.2018

Aktuální informace

8.8.2018 Doplněny poslední fotografie z konce tábora. Vzhledem k tomu, že od úterý...