Pokračujte v horách
1951

Pokračujte v horách - 1951

1950–51 Od začátku školního roku bylo na střední škole 5 oddílů a na národní škole 3. oddíly. Oddíly byly posíleny náborem nových členů. Nebylo to vždy snadné. Jeden žák například prohlásil: Kdyby pionýři nosili červenomodrobílé šátky, šel by mezi ně. Někteří si mysleli, že to v Pionýru nebude „takové“ jako v Junáku. Ale ti první pionýři byli skutečnými pionýry průkopníky a strhávali pozvolna na svou stranu i ostatní žáky. Předsedkyní skupinové rady byla tehdy zvolena Maruška Bašná, skupinovým vedoucím byl student Jan Toman. 4. října na oslavách Dne armády měl s našimi pionýry besedu štábní kapitán Balanda, hrdina od Dukly. Přijel z Moravské Třebové, kde učil na vojenské škole Jana Žižky z Trocnova. Za války byl členem Svobodova armádního sboru v SSSR a jako první vztyčil na Dukle čsl. vlajku. Jedna kóta v Karpatech, kterou se svými druhy dobyl a udržel proti mnohonásobné přesile, nese jeho jméno. V druhé polovině října byla sehrána večerní hra za účasti 42 pionýrů. Napřed se vypravila na Červený kopec na smluvené místo skupinka 6 chlapců. Za nimi šli potom ostatní, kteří zalehli za předem stanovenou mez. Ti první potom sehráli mezi stromy zápas, „boj o dokumenty.“ Pionýři, kteří zápas sledovali, měli popsat, oč v něm šlo. Potom všichni odešli k chatě ve Smolenském údolí. Tam byla stanovena obsazená hranice a druhá skupina hráčů se měla přes ni dostat. Když se dlouho nic nedělo, šel soudruh vedoucí zjistit „situaci.“ Kolem oddílového vedoucího Jarka Zezuli byl hrozen děvčat. Bála se vydat do tmy, že prý je tam někde je-je-jeptiška, zazděná (tak se aspoň povídá) v Klášterní zmolce. Hra musela být zrušena, vedoucí a odvážnější pionýři museli jít mezi děvčata a přivést je k ohni a ukázat, že se není čeho bát. V kalendářním roce založení PO bylo nasbíráno 510 kg šípků, 1805 papíru, 2190 kg kostí, 740 kg textilií a 104 kg hlemýžďů. Na různých brigádách bylo odpracováno 22. 000 hodin v rámci SRP (soutěž radostné práce). V soutěži STM se jeden soubor dostal do krajského kola a umístil se na III. místě. 33 žáků získalo TOZ (odznak zdatnosti). U příležitosti slov 71. narozenin maršála J. V. Stalina 20. prosince 1950 se konal slib prvních pionýrů. Ze střední školy jich skládalo slib 45, z národní školy 25. K pionýrům hovořila s. Broňa Macková, a dala skupině střední školy slavné jméno Olexy Borkaňuka. Měla k tomu právo – vždyť ona to byla, která zachránila jediného partyzána ze skupiny téhož jména od Předního Arnoštova v roce 1945. Tentokrát hovořila k pionýrům už jako okresní školní referentka. Dále hovořil R. Hrabálek, předseda okresního akčního výboru NF. Byli přítomni zástupci KSČ, SČSP, SNB a ČSM a patronátního závodu. Zástupci těchto složek také vázali novým pionýrům šátky. Slavnost vrcholila pásmem „Mírový dopis.“ Děti v něm posílají dopis do různých zemí a žádají, aby dospělí lidé usilovali o mír. Jednotlivé země, národy, potom představují skupiny v krojích (Číňané, černoši, indiáni, Francouzi, kalové, kozáci atd.), které tančí typické tance. Kroje připravila a tance nacvičila učitelka Vrbková, která už před tím (viz táborový oheň) a i potom s pionýry na tomto úseku vytrvale pracovala a stále dosahuje nových úspěchů. Obrázek z „Mírového dopisu“ byl otištěn v Práci pionýrů a ještě po letech se ozvali pionýři ze Slovenska (1958, Poprad) s žádostí o zapůjčení materiálu. Stalo se. A na oplátku máme od nich jejich snímky. Ke slibu jsme dostali vzácný dar. Hudební skladatel mistr Jaroslav Křička, jehož otec pocházel z Uhřic, složil pro naši skupinu na slova Františka Továrka Pionýrský pochod. Začíná takto: Od východu vítr vane po horách po Malé Hané, v červáncích se rodí den, vstává, kdo je připraven. Začátek tohoto pochodu se stal současně znělkou našeho pěveckého souboru. V zimě, a bylo to v březnu 1951, jsme podnikli lyžařský devítidenní zájezd do hor. Zmiňujeme se tu o něm proto, že byl veden v opravdovém pionýrském duchu a že to byl jeden z nejzdařilejších našich podniků. Zúčastnilo se jej na 50 chlapců a děvčat a mnozí tak byli získáni pro pionýrskou myšlenku. Zájezd vedli František Továrek jako hlavní vedoucí, Jenda Toman a Jaroslava Vrbková jako instruktoři. Ubytováni jsme byli v Kašparově chatě na Adamově vrchu v Orlických horách, stanice Mladkov. Jako zdravotník zde působil kandidát lékařství M. Roknič, Jugoslávec, s nímž jsme si ještě dlouho potom psali. Na zájezdu se zpívala žertovná „legenda“ na nápěv „Tři tamboři,“ a co na všechny neobyčejně zapůsobilo, byla návštěva obrovské pevnosti v Adamově vrchu. Tato návštěva je zachycena v povídce Pevnost (knížka Pochodem v chod, STN). Na ukončení zájezdu byl poslán pozdravný dopis ministrovi školství Zdeňku Nejedlému se závazkem dosáhnout v učení průměru 2,2 ; vysadit 5000 sazenic lesních stromů a získat 15 nových pionýrů. Závazek byl do konce školního roku překročen. Na jaře roku 1951 jsme vysadili nejen těch 5000 sazenic, vysadili jsme jich mnohem víc, na 10. 000. Hlavně v polesí Radkov, Víska u Jevíčka a Březiny. Mírovým dopisem jsme se zúčastnili okresního kola Soutěže tvořivosti mládeže v Moravské Třebové a vzbudili jsme tam značnou pozornost. Okresní kolo jsme vyhráli. V květnu jsme sehráli velkou bojovou hru „Obrana města.“ Celé město bylo rozděleno na úseky a ty přiděleny dvojicím, kterých bylo kolem 30. Pepík Pitáků a Jura Vaňků dostali za úkol dostat se nepozorovaně jako nějací diversanti až do bytu učitele Továrka na Okružní ulici v čísle 204 (staré číslo). Hra trvala hodinu a půl a těm dvěma se pro nepozornost hlídek úkol podařil. Dostali se od Žlibek škvírou mezi stodolami na ulici, přeběhli ji, přelezli plot do zahrady a zahradami sousedními se dostali na dvůr domu, v němž s. učitel bydlel. O prázdninách, ve dnech 2. - 13. srpna, se konal druhý putovní tábor, “Pokračujte v horách.“ Trasa vedla po stopách slovenského národního povstání: Liptovský Mikuláš, (noclehárna, 1. noc), Jasná (prohlídka Demänovských jeskyňí, 2. noc), Chopok, Chabenec (chata, 3. noc), Prašivá (4. noc), Hiadelské sedlo, Donovaly (5. a 6. noc, výlet do Korytnice), Stará Hory, Turecká Dolina (7. noc), Križná, Ostredok, Ploská, Černý Kámen (8. noc), Rakytov, Skalná Alpa, Podsuchá (9. a 10. noc). Cíl: Poznat místa bojů z druhé etapy SNP, z bojů v horách (dějepis VIII. tř.). Chabenec: Místo smrti národního hrdiny J. Švermy. Prašivá: Místo legendárního povstaleckého a partyzánského odporu. Donovaly: Centrum povstání, letiště. Ploská: Přistávací plocha sovětských a našich parašutistů. Na „své kůži“ poznat, jak se v horách žije, pochopit a tím více ctít hrdinství účastníků SNP. Účast 21 (Pilát, Vaněk, Jaroš, Geriš J., Zezula, Novotný, Mackerle, Skyba, Skybová a další), vedoucí Továrek, Valenta, Vrbková. O táboře byla otištěna reportáž v časopise Za krásami domova (roč. I., č. 8. Na horách, na dolách) a v knížce Za vlajkou vpřed je odtud příhoda Marná oběť.
2018-konec-tabora-041-1808105654_thumb.jpg
08.08.2018

Aktuální informace

8.8.2018 Doplněny poslední fotografie z konce tábora. Vzhledem k tomu, že od úterý...