Ráztoka
2017

Ráztoka - 2017

TÁBOR RÁZTOKA 2017

logo_2017_1708112432_thumb Tábor končí, ať žije tábor. Prastaré anglické úsloví, které se dá aplikovat na něco, co má kontinuitu a kořeny. Byl to právě pan učitel Továrek, který se v roce 1949 rozhodl pokračovat v práci s dětmi dále, byť pod jinou hlavičkou. První putovní tábor Stezkami bojů po Malé Fatře, již však v rádionkách a v nepromokavých pláštích. Torny, kotlíky, celty však zůstaly stejné, stejné jako láska k přírodě a k horám. Doba se mění, ale myšlenka zůstává stejná. V posledních dvaceti letech se řídíme heslem: „Slunci, horám, mládí, vlajce“. Je to taková čtyřletka, kdy název tábora se vybírá podle jedné charakteristiky. Když slunci, tak Plejády a když horám tak Ráztoka. To je vrcholek, který se tyčí nad táborem a má magickou výšku 1948 m. n. m. a ten musíme zdolat. Nejprve je potřeba trochu zatrénovat a tak první výprava do hor vedla na bájné Babky (1566 m. n. m.). Podle pověsti tam seděly tři staré ženy, které pomlouvaly a pomlouvaly, až zkameněly. Všech 40 dětí vrchol zdolalo včetně svých vedoucích. Z návštěv (staří táborníci) vyrazili na Babky i Kačka Klímová se svým manželem a dvěma dětmi (2 roky a 6 měsíců). Kočárek jim na vrchol vytlačil Ondra Smékal. Nepamatuji, že by v historii táborů na túru vyrazily kuchařky. Letos tomu tak bylo a obě. Jsou to zdatné turistky a tak příležitost si odskočit od plotny si nenechaly ujít. Přece jenom přes hrnce na kamnech ten Liptov není tak romantický. Když se dá zrakem pohlédnout od Kralovej holi přes Ďumbier, Rakytov až po Velků lůku, tak to v srdci zanechá ten neškodný šrám. Bohatá svačina masovo, rybičkovo jahodová posilnila dalších 22 táborníků, kteří vyrazili na Sivý vrch (1804 m. n. m.). Z těchto míst je viditelná Oravská Magura s dominující Oravskou přehradou. Společná cesta zpět vedla přes chatu Pod Náružím, kde bývá přes léto služba. Ještě se nestalo, aby naši slovenští přátelé neposlali do tábora pozdrav: „ Pozdravujtě vedůceho, zastavíme sa.“ Byly roky, kdy na tábor jezdilo 50 dětí, organizovali jsme druhý vodárenský turnus a ještě jsme základnu pronajímali. V posledních letech se počet táborníků ustálil kolem 40 a vrátili jsme se k modelu pana učitele Továrka. Prožít v podhůří Západních Tater 18 dnů a vrátit se domů, abychom se mohli těšit na tábor další. Ke každému táboru patří vedení. V letošním roce staří táborníci viděli hned několik nových tváří. V kuchyni dvojice turistek Maruška Andrlíková a Alča Pulcová, vedoucí Jirka Sekanina a instruktorka Anička Lichtblaulová. Ze starých pardů zůstala věrná vedoucí a letos i zdravotnice Helča Neuerová. S družinou pomohl i její syn Kája, vedoucí Honza Sekanina a Filip Jeniš. Ke konci tábora jsme dostali pozdravný email od dlouholetého zdravotníka Martina Buška, který byl toho času na misi v Iráku: „Příští rok pojedu“! Táborníci byli rozděleni do čtyřech družin a v celotáborové hře soutěžili o výstup na Ráztoku. Vítězem se stala družina zelená před červenou, žlutou a modrou. Táborový kolektiv byl super. Starší pomáhali mladším, větší menším a zkušení nováčkům. V letošní roce jsme měli dva táborníky, kteří ukončili první třídu. V družinách, které jsou koedukované a věkově prostupné byli právoplatnými táborníky. Stále pokračuje naše spolupráce s Dětským domovem v Moravské Třebové. Loni jsme měli na táboře dva chlapce a letos tři. Jsou to sourozenci a stali se neoddělitelnou součástí táborového kolektivu. Vždycky ráno, když jsem zatápěl v kamnech a vrzla dvířka, kluci vyběhli ze stanu. První co bylo, pozdravili a následovala otázka, zda nepotřebuji s něčím pomoct. Jsou to borci. Stejně tak jsou borci i táborníci, kteří je jezdí do Moravské Třebové během roku navštěvovat. Na táboře jsme měli také několik návštěv. V posledních letech si dopřávají Bobrovecké doliny i potomci pana učitele Továrka. Letos opět Vlasta se synem Richardem. Večer u rozpálených kamen se zvukem večerky jsme vzpomínali na romantiku prožitou na letních táborech. Pan učitel Továrek měl v dolině mnoho přátel, ale tři si pamatuji i já. Byli to Josef Čajka z ochrany přírody, Ignác Bobka z lesů ČR a pan Sýkora z horárně v Jalovci. Je to absolutní nostalgie, když úplně náhodou se v táboře objeví syn pana Bobky a syn pana Čajky. Již po druhé se například stavili starší manželé z Prahy, kteří ve vedlejším táboře Mier strávili mládí. Když jsme pořádali vodárenské tábory pro děti z Moravské Třebové a Liptovského Mikuláše byla to mezinárodní spolupráce. V letošním roce jsem se setkal s tábornicí z roku 1997, která byla z Jalovce. Na motorce s kamarády přijel táborník z Moravské Třebové. Čas běžel a naplánovali jsme druhou výpravu do hor. Když se v průběhu tábora přijel podívat Johny s Fildou a s kocórama tak zdolali Baníkov přes Ráztoku, a to byla výzva pro táborníky. Filip Jeniš v táboře zůstal a tak se sedmi táborníky zdolal Baníkov ještě jednou. Tábor Ráztoka byl tedy dvojnásobně potvrzen. Letošní vrtochy počasí nám přinesly jak sluníčko, tak déšť a bouřky, jak zimu, tak i parna. Předpověď počasí se v posledních letech upřesňuje. Jsme napojeni na meteostanici na Červenci a tak jsme do hor chodili za sucha a se sluníčkem. Důležité však bylo, že nám nepršelo na konec tábora. Štruzoky a deky jsme proslunili již ve středu a celty schovali ve čtvrtek. Poslední noc se spalo pod širákem. Bylo to i díky tomu, že Jirka Havlíček z firmy Blaukom přijel na bourání již ve čtvrtek a také dorazil autobus společnosti MMM Tour. Všichni se zapojili do bouracích prací stejně tak i rodina Andrlíkova a Kadlecova a těm všem patří dík. Do bourání tábora se zapojili i naši kamarádi indiáni. Ve svých teepee přebývají u tábořiště cca 10 měsíců v roce. V jednom stanu bydlí Karel a ve druhém Dolly. Mají svoje kamarády a tak u bourání nám pomáhal i pan zubař z Ukrajiny. Již několik roků nás přes indiány pojí pouto s liptovským písničkářem Janko Majerčíkem. Je to ikona Liptova a na youtubu se dají přehrát jeho poetické písně, které umocňují lid, krajinu, přírodu a život. V letošní roce chtěl natočit videoklip přímo v táboře s atmosférou dětí. Kameraman však měl čas až v době, kdy byly všechny stany již uskladněny a tak atmosféra tábora zmizela. Tak prý příští rok. To ale neznamenalo, že by Janko dětem nezahrál. Koncert na tábořišti byl úžasný. Končil jam sessionem za zvuku praskání ohně a blikotání jisker. Konec tábora je vždy spojen s výletem do Liptovského Mikuláše a Liptovského Jána s termálním koupalištěm. Vše se podařilo. Barevná plejáda v táborových tričkách se propletla jak bývalým okresním městem, tak i dolinou, kde stál tábor v roce 1959. Naše nejmilejší kamarádka je řeka Jalovčanka. Umývá, chladí, rekreuje, zurčí. Bez ní si tábor nedokážeme představit. V posledních letech díky povodním změnila svou tvář. Našla si i jiné koryto, ale je stále naše. Když jsem seděl na jejím břehu a poslouchal koncert vody a kamení, připlazila se užovka skoro metr dlouhá a spočinula na mých chodidlech. Asi jsem stál na jejím oblíbeném kameni. S první pohybem se odplazila. Tábor se povedl a tak si myslím, že by pan učitel byl spokojen. Jeho odkaz zůstává stále živý. V kuchyni se mě ptala služba, jestli by mohli příští rok na tábor jako instruktorky a to je dobré znamení. Tábor se může uskutečnit díky finanční podpoře našich sponzorů, mezi kterými je dominantní Město Jevíčko. V neposlední řadě pomáhají např. firma Sihera, SaM, Kerax, Regam, Rabbit, Josef Bidmon, Jatka Lanškroun, Vojta Koutný a další. Je spousta dalších nezištných pomocníků, kteří dělají tábor táborem a těm patří velký dík. A kdo nám škodí, ať se do pekla propadne. Kompletní dokumentace tábora je na www.bobrdol.cz.

Roman Muller, hlavní vedoucí tábora 

img-0919-1708111554_thumb.jpg
2018-konec-tabora-041-1808105654_thumb.jpg
08.08.2018

Aktuální informace

8.8.2018 Doplněny poslední fotografie z konce tábora. Vzhledem k tomu, že od úterý...