750 Let (°C)
2008

750 Let (°C) - 2008

HISTORIE LETNÍCH TÁBORŮ NA SLOVENSKU

U zrodu myšlenky pořádat letní tábory stál angažovaný učitel, vlastivědný pracovník, publicista, zanícený turista a průkopník pionýrského hnutí FRANTIŠEK TOVÁREK. Z historických pramenů je patrno, že již od roku 1950 se vydávaly děti z Měšťanské školy v Jevíčku na putovní tábory. Byly to však krátkodobé pobyty zaměřené na pěší turistiku, např. v roce 1950 po Martinských Holích s názvem Stezkami bojů. V roce 1953 nastala změna. Padlo rozhodnutí uspořádat tábor v nějaké horské dolině. Jako příznivá lokalita byla vybrána Malá Fatra přesněji Zázrivská dolina. Je to místo na východní straně tohoto pohoří poblíž obce Párnica pod horou Osnica (1363m. n. m.). Z dochovaných fotografií je vidět, jak táborový materiál cestoval vlakem a pak se přepravoval povozy na místo určení, jak vypadaly stany a jak se vařilo. Dokonce se dochovala fotografie (jako jediná odjezdová z té doby) z jevíčského vlakového nádraží, kde je na budově nápis Jevíčko-Jaroměřice. Tábor měl příznačný název pro tuto lokalitu, jmenoval se JÁNOŠÍK. Stejně tak i tábor v následujícím roce. Pak nastal jakoby proces přibližování se k Bobrovci. Následovaly tábory Partyzán v Lubochňanské dolině, Zbojník v Revúckej dolině, Protěž a Kriváň v Ráčkovej dolině a v roce 1959 Sputník v Janské dolině. Rok 1960 byl dalším zlomem v historii táborů. Spolu s profesorem Dlouhým se František Továrek vydávají hledat novou lokalitu pro další tábor. Z Nízkých Tater si to namíří přímo přes Liptovský Mikuláš do doliny, kde svítí v lese jakýsi velký bílý obdélník. Byl to opuštěný vápencový lom v Bobrovecké dolině. V létě se uskutečnil letní tábor Jasoň. Provázely ho komplikace, protože spolu s táborníky nedorazily jejich věci. Vagón, který se měl připojovat za 'osobák' se někde zatoulal. Nezbývalo nic jiného, něž noc přečkat v seníku. V Bobrovecké dolině začala další etapa táborů. Do roku 1969 na různých místech v dolině a od roku 1970 pod mohutnými smrky mezi dřívějšími rekreačními zařízeními MIER a PRIEMSTAV, kde táboříme dodnes. Výjimku tvořil rok 1991, kdy se obě zařízení napojovala na čistírnu odpadních vod, a tábor jsme museli přesunout na vedlejší louku. Důležité je podotknout, že tyto tábory neměli nikdy politický podtext a základní ideovou myšlenkou byla láska k přírodě, potažmo k horám. Prosazovala se hesla jako důvtip, otužilost, odvaha. Táborníci si museli připravit dřevo, aby kuchyň měla čím topit, umývali se v horské bystřině, dováželi si vodu ze studánky, podnikali výpravy do hor, přespávali na horských kolibách, učili se různé cviky s přírodním nářadím, vařili na ohništi, zpívali slovenské písničky a hráli spousty her. František Továrek odcházel do důchodu v roce 1976. To však neznamenalo ukončení táboření. Někdy kolem roku 1980 přebírá žezlo hlavního vedoucího Zdeněk Bombera - učitel na Základní škole v Jevíčku a Továrkův žák. Až do roku 1981 býval kolektiv dětí rozdělen na dvě poloviny koedukované (chlapci a děvčata) a věkově prostupné (mladší a starší). Při hrách soutěžili většinou tyto dvě skupiny proti sobě. Takto rozdělenému kolektivu byly přizpůsobeny nejenom hry, ale i celkový program tábora. V roce 1982 nastala pedagogická změna v programu tábora. Děti byly rozděleny do čtyř družin a objevila se tzv. CELOTÁBOROVKA s názvem VÝSTUP NA BABKY. Hry se postupně zdokonalovaly. V roce 1987 bylo téma 'celotáborovky' Cesta na tábor. Ve spolupráci s panem učitelem Továrkem a zručným kreslířem Mirkem Weigelem jsme vytvořili zajímavé dílo. K význačným bodům u cesty na tábor pan učitel vyhledal pověsti, různé příběhy a Mirek pak vše ztvárnil na velký arch papíru. Děti se tak dozvěděly, jak to bylo s nešťastnou láskou na hradě Strečno, proč je Kriváň na křivo, jak zkameněly tři ženy na Babkách a kdo to byla Liptovská Mara. Byla to změna v programu a hned na poprvé se ujala. Dalším takovým zlomem byl rok 1991. Byli jsme nuceni přesunout tábor na louku. Pohnulo se jakési táborové soukolí a v roce 1992 došlo k výměně vedení tábora. Základní škola přerušila kontakt a jediným organizátorem a pořadatelem se tak stal Pionýr Jevíčko. Začala nová éra v duchu hesel: Slunci, horám, mládí, vlajce. Více jsme se soustředili na obnovu táborového inventáře. Podařilo se nám postavit pět nových stanů s dřevěnou podsadou. Před rokem 1969 v táboře Mier rušili stany a nabídli je jevíčským pionýrům. Byly to takové kovové skládanky, ale praktické. Používáme je dodnes. Na popud hygieny jsme zkonstruovali druhou latrínu, nechali jsme na ně ušít nové umyvatelné celty, na kuchyni se objevila sedlová střecha s novou celtou, stejně tak i nová celta u nádobí, dokoupili jsme čtyři prostorné stany pro 5 táborníků a začali jsme obnovovat vybavení kuchyně včetně nového sporáku na vaření. Stále však čekalo na svou rekonstrukci to nejdůležitější. Byla to bouda, ve které je po celý rok inventář uložen. Byla postavena kolem roku 1961 a oprava střechy byla provedena v roce 1993. Bouda sice stojí, ale zub času hlodá a hlodá. Rozhodnutí postavit novou boudu padlo začátkem roku 2003 po důkladném vyhodnocení situace s úřady a průzkumu možností spolupráce, materiálu, řemeslníků. Zajišťovat stavbu na vzdálenost 300 km je poněkud složitější. Doma jsme připravily plány stavby a rozpis materiálu a na osobním jednání s majiteli pozemku jsme dohodli připravení základových patek, dodavatele stavebního dřeva a jeho odvoz. Čtrnáct chlapíků ze stavěcí čety za čtyři dny boudu postavilo a mimo to samozřejmě celý tábor. Po revoluci v roce1989 jsme s tábořením nepřestali. V červenci se svého posledního tábora zúčastnil i František Továrek, který v lednu roku následujícího umírá. Na jeho počest se tábor v roce 1992 jmenuje FR. TR. Dalším překvapením bylo rozdělení republiky. Než se člověk nadál, cestoval do zahraničí. Pasy, výměna slovenských korun, přejezd přes hranice a pomalu se měnící legislativa. Začali jsme plavat ve vodách neznalých. Jeden, druhý, třetí tábor a vše jsme se naučili. Pasy jezdili ze Svitav vyřizovat do Jevíčka, Agrobanka nám hlídala slovenské prostředky, navázali jsme kontakty s novými lidmi na slovenských úřadech. Díky tomu jsme poprvé v historii dostali povolení od odboru životního prostředí na 5 roků. Vzhledem k tomu, že naše táborová kuchyň stojí na žluté turistické značce vedoucí z Jalovce, měli jsme přehled, jaký příliv turistů je do Západních Tater a jaké jsou národnosti. Majitelé pozemků-Urbárské společenství Bobrovce, vystřídalo pět předsedů a pět výborů. V táboře Mier se střídali různí nájemci, většinou z maďarského pohraničí, tábor Priemstav zprivatizoval podnikatel z Bratislavy a ke dnešnímu dni i tábor Mier. Starosta obce Bobrovec Miroslav Kusý zůstával dlouhých 16 roků ve funkci a byl takovou stálicí a zázemím pro nás. Doba se trochu mění a tak určitou závislost na okolních zařízeních máme. Hygiena se ptá, odkud bereme vodu, vozíme si sebou na mražené maso a to musíme někde uložit, když je špatné počasí je potřeba děti vykoupat v teplé vodě. Už z těchto důvodů musí být mezi námi dobré sousedské vztahy. V roce 1995 navštívila náš tábor skupinka místních občanů, kteří zastupovali organizaci PAX CHRISTI SLOVAKIA. Požádali nás o zapůjčení tábora na příští rok. Slovo dalo slovo a dobré myšlence se překážky nekladou. Jedním z účastníků tohoto druhého turnusu byl i ředitel SeVaKu v Liptovském Mikuláši Ing. Miroslav Trizna. Na rok následující měli Pax Christi domluvenou chatu na Červenci a tábořiště by po prvním turnusu osiřelo. Objevila se myšlenka co tak uspořádat vodárenský tábor. A byla tu nová tradice. Děti zaměstnanců SeVaKu a děti zaměstnanců VHOS, a.s. Moravská Třebová začaly jezdit do Bobrovce. Trvalo to až do roku 2005. Pak děti zaměstnanců odrostly a druhý turnus skončil. Aby toho nebylo málo, oslovili nás v roce 2002 pionýři s Okříšek u Třebíče. Přišli o tábořiště a na Slovensku ještě nikdy nebyli. V Bobrovci tábořili dva roky, přestože tvrdili, že na jednom místě nikdy netáboří dvakrát. K táborům také patří společnost s vrčením omezeným STANMOT. Je to seskupení otců táborníků, kteří zázemí pro děti připraví. Další roky jsme se vrátili k modelu pana učitele Továrka. Jeden turnus, užít si tábora, Západních Tater, Bobrovce a domů. Poslední čtyři roky jsme v dolině sousedili se sochařem Jaroslavem Halmem, který přetvářel horský hotel Mních v umělecké dílo s templářským tajemnem. Dominantou hotelu je třímetrová socha svatého Jakuba ze skalického pískovce, který je ochráncem pocestných. V posledních dvou letech je návštěva Bobrovecké doliny poněkud oficiálnější a tak s novým starostou Bobrovce Ladislavem Sedlákem je stále o čem hovořit. Letošní tábor se jmenoval 75O LET a měl vazbu na oslavy Města Jevíčka od povýšení na město královské v roce 1258 králem Přemyslem Otakarem II. t. Za ta léta se pod plátěnými celtami vystřídaly tisíce dětí. Zájem o tábor je stále, byť se dá vysledovat jakýsi úbytek školní mládeže z Jevíčka. Měřítkem kvality tábora v tomto případě bývají rozlučkové slzy táborníků při příjezdu domů. Byly. Přes deštivé počasí jsme zdolali Babky a Sivý vrch. Více se nepodařilo. Také se v dolině objevil medvěd. Byl to mladý kus vážící kolem 60 kg. Naštěstí se naučil chodit na odpadky do kontejneru na nedaleké parkoviště. Počasí nám moc nepřálo, ale celá střední Evropa na tom nebyla lépe. Úřady nám vycházejí vstříc, ale musíme držet krok s měnící se legislativou. Vždyť jenom to, že se naše národy musely v roce 1993 rozdělit, aby se mohly v integrované Evropské unii v roce 2004 zase spojit, mluví za vše. Vždy, když autobus s dětmi opouští „naši“ Bobroveckou dolinu, hřmí krajem: „Jako z Babek ovce, vrátíme se do Bobrovce“. A co na to říkává Bobrovec? Ano, přijeďte, již se těším!

Ing.Roman Müller, hlavní vedoucí tábora a starosta Města Jevíčka

2018-konec-tabora-041-1808105654_thumb.jpg
08.08.2018

Aktuální informace

8.8.2018 Doplněny poslední fotografie z konce tábora. Vzhledem k tomu, že od úterý...